Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      16-18. dubna 1999:

      Zahájení na Úpě

      Pokud jde o pstruhové zahájení, skutečně jsem si zachytal, i když také promokl, promrzl a nabral si do broďáků. Ale ted pěkně popořádku. Začal jsem v dosti proudném úseků kousek pod koncem hájeného pásma, ale hned po pěti minutách jsem uvázl a přišel o meppsku. Zjistil jsem, že mám narušený vlasec a musel ho asi 10 m vymotat. Než jsem došel k velké tůni pod mostem, zčistajasna se tam objevil kolega, který mě předběhl a tak jsem počkal, až mi uvolní místo a pak zkoušel pro změnu Yo-zuri wobblera barva duhák se zlatým hřbetem, ale chytl se na něj jen podmírák. Naštěstí se sám sklepal a nemusel jsem ho brát do ruky. V tůni jsem neuspěl, přestože jsem vyplašil jednoho pěkného duháka, který stál hned u břehu. Pak jsem uvázl s wobblerem na protějším břehu a chtěl si dobrodit. Akorát jsem si ale nabral do broďáků a musel přes most na druhou stranu, abych o wobblera nepřišel. Zkrátka od šesti do devíti ani záběr, kromě toho jednoho podmíráka. Jdu po proudu k hotelu Horník, kde potkávám tátu. Prý chytil ráno na třpytku dva podmíráky a dva asi třicátníci se mu sklepali. Pak to přestalo brát a tak mi půjčil třpytku, na kterou chytal a šel domů. Já se vydal nad hájené pásmo nad splav u ekonomické školy a po pár hodech se třpytkou jsem tam dal svou tajnou zbraň, 4 cm Salmo v zlaté barvě. Sešel jsem až na dolní konec lovného úseku nad hájené pásmo a na třetí hod chytil potočáka asi 28 cm. První ryba se pouští a tak jsem ho vrátil vodě. Po dalších pár hodech opět ryba a stejně velký potočák je za chvíli na břehu. Toho už beru. Moje míra je totiž těch 28 cm. Po chvíli se mi ještě jeden pstruh setřepal a tak jdu proti proudu. V průrvě mezi dvěma pískovcovými lavicemi mám tvrdý záběr ihned po dopadu nástrahy do vody a houževnatý odpor naznačuje, že pstruh bude mít přes 30 cm. A opravdu, když se mi podaří vyvézt pstruha ze zpěněné vody v průrvě, podebírám krásného potočáka 32 cm. Obě ryby jsou ve skvělé kondici a vůbec na hubení, jak je po zimě zvykem. Přecházím proti proudu k autobusovému nádraží a v hlubokých proudech chytám dalšího pstruha 28 cm, který jel za wobblerem až ke břehu a vzal až těsně pod nohama, a pouštím pár menších do 27 cm. Je mi už pořádná zima, prší a nohu v mokré broďáce už vůbec necítím. Ještě docházím k tůni nad řetězovou lávkou, kde často chytám větší pstruhy a proto jí říkám špajz. Tentokrát se mi po záseku sklepává asi 30 cm pstruh těsně nad podběrákem. Přecházím ke středu tůně a vidím, že za wobblerem jede malý pstruh. Najednou se ztratil a vyvalil se pstruh kolem 40 cm, ale na wobblr nezaútočil. Nakonec jsem chytil ještě jednoho 28 cm pstruha na horním konci tůně a zcela zmrzlý a promoklý, ale velmi spokojený se pstruhovým zahájením jsem šel domů. Pstruzi měli dohromady 1,05 kg a byli pěkně vypasení. V sobotu jsem vyrazil asi až kolem desáté a šel rovnou nad hájené pásmo. Chytal jsem na jiné salmo - barva dace (tloušť), protože jsem zjistil, že zlatý má vylomenou lopatku. Půjčil jsem ho totiž v pátek odpoledne tátovi, který ho zkoušel v proudech v Poříčí a lopatka to enormní namáhání nevydržela. Za 5 hodin v dešti jsem měl v silně přikalené vodě jen pár opatrných záběrů a pak po záblesku ve vodě jsem instinktivně zasekl. Pstruh velmi bojoval v proudu a já se těšil na pstruha přes 30 cm. Bohužel to bylo trochu jinak. Potočák byl podseklý za hrdlo a proto tak bojoval. Měl jen 26 cm, ale musel jsem ho vzít, protože silně krvácel a určitě by nepřežil. Navíc při vyprošťování háčku vydávil chuchvalec žížal a tak mi bylo jasné, že po deštích se pstruzi nažrali žížal a teď v chladné vodě tráví. Proto jsem to po asi další půlhodině zbalil a šel domů, když se mi podařilo wobbler utrhnout v 3m hloubce v silném proudu, kde by nejspíš nepomohlo ani svlečení do slip. Navíc sněžilo a pršelo, foukal silný vítr a ruce jsem měl úplně zkřehlé. Po návratu domů jsem zalepil lopatku u zlatého wobblera vteřinovým lepidlem a v neděli zahajoval nad splavem u ekonomické školy už kolem 8 hodiny. Pstruzi se občas ukázali, ale zpravidla jeli za wobblerem až ke břehu a nevzali. Výjimkou byl krásný duhák, který mi nejprve po záseku předvedl několik pěkných výskoků,pak zajel s wobblerem do prudkého proudu a ten mi ho doslova spláchl z wobblera. Až kolem jedné hodiny jsem chytil jednoho pstruha 28 cm v úseku, kde řeka má méně vody a většina vody jde náhonem. Taky se mi podařilo Salmo pověsit na protějším břehu na břízu, která vyrůstá z pískovcové zdi a tak jsem šel do slip a dobrodil si pro svou tajnou zbraň. Lidi na mě hleděli jak na šílence, ale zrovna začalo svítit sluníčko a ani voda se mi nezdála tak studená. Hlavně, že jsem nepřišel o své poslední Salmo. Pokračoval jsem až pod splav, kde jde voda do náhonu, ale opakovaly se jen exkurze pstruhů za wobblerem ke břehu. Pod splavem jsem dělal dozor dvěma klukům, kteří chytali na třpytky a každý chytl jednoho podmíráka a jeden i jednoho 27 cm. Já ale zůstal u wobblera. Nakonec jsem to vzdal a šel zpátky podél náhonu, když mě napadlo, že bych to v něm mohl také zkusit. Hned na první nához podmírák a po chvíli se mi setřepala asi 30 ka. Jdu ještě o ouplav níže a hned po náhozu rána do prutu a v proudu bojuje o život krásný černý potočák asi 35 cm. Nad vodu se nedostanu s podběrákem a tak po kratším boji jsem se rozhodl riskovat a pstruha vyhodit tahem prutu z vody.Podařilo se a krásný mlíčák 34 cm je na břehu. Zrovna v té chvíli se objevuje táta a nažhavený pohledem na mého pstruha zkouší v náhonu také. Voda se ale najednou začala kalit a v momentu byla úplně červená. Předtím ale ještě chytám jednoho podmíráka a pěkný pstruh mi vyjel v tom kafi za wobblerem až na hladinu. Pak už se v náhonu chytat nedalo a tak jsem šel zase na řeku, která byla po smíchýní s kalnou vodu z náhonu jen mírně přikalená, ale už jsem neměl mírovou rybu. Opět jen výlety pstruhů podívat se, co že se to zlatého ve vodě tak zmatené pohybuje. Vrátil jsem se ještě k náhonu a po jakési vázce (to byla jen moje milná domněnka) jsem vytáhl k hladině potočáka kolem 35 cm. Byl jsem tak překvapený, že jsem úplně zapomněl zaseknout. Zkrátka se ukázalo, že náhon, který jsem zpravidla přecházel bez povšimnutí, skýtá četná překvapení. Později se tam musím vypravit s mouchou. Bylo ale už třičtvrtě na sedm a já musel spěchat po jedenáctihodinovém maratónu k rodičům, rychle se najíst, vykoupat, oholit, zbalit věci a fofrem na vlak. Do Ostravy jsem dorazil ve čtyři ráno, vpadl domů, vybalil věci, najedl se a hajdy do práce. Celé moje vyprávění by se dalo shrnout slovy Salmo budiž pochváleno, a přes nepřízeň počasí to zahájení nedopadlo tak nejhůř.

      Pepa Brát

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.