Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      27. - 31. srpna 1999:

      Sraz MRKu a konec pstruhové sezóny,
      aneb všechno bylo jinak.

      V pátek 27.8. jsme s Michalem Třaskošem vyrazili na dlouho avizovaný sraz členů MRKu na Slezské Hartě. Nejprve jsme se ubytovali v Roudně a pak vyrazili s vláčecími pruty na shromaždiště na parkovišti u hráze. V půl šesté tam ještě nikdo nebyl, kromě rybáře, který zrovna nakládal do kufru ve vezírku dvě štiky kolem 60 cm ulovené na káču se živou rybkou. Chtěli jsme zjistit, kde je mohl chytit a tak jsme vyrazili podél břehu prohlédnout si úsek u hráze ve snaze nalézt ceduli označující konec hájeného pásma. Našli jsme sice jednu vidličku a Michal i třpytku kousek od břehu, ale ceduli ne, přestože jsme podél vody ušli asi kilometr. V první zátoce od hráze směrem na Roudno jsme našli ohnutou ceduli zašlapanou v blátě "Rybolov zakázán", ale stopy na břehu svědčili o občasné přítomnosti rybářů. Tak nevím, jestli tam ještě bylo hájené pásmo nebo ne. Pak se ozval na Michalův mobil Tomáš Mihula, že už je u hráze. Šli jsme tedy po asfaltce podél vody zpět na parkoviště a tady se konal minisraz. Sešlo se nás totiž pouze pět. Já, Michal, Tomáš, a Lukáš Jícha z Třince se svým otcem. Spolešně jsme vyrazili na druhý břeh od hráze za Leskovec (Zátoka za potokem). Rozešli jsme se podél břehu a vláčeli. Po asi 5 minuták jsem chytil jednoho okouna asi 22 cm na wobbler Salmo butcher beatle a za chvíli Michal ještě jednoho takového na rotačku. Tomáš odešel kamsi před nás více do zátoky. Měl jsem ještě jeden okounový záběr, ale nic jsem už nechytil. Začalo se stmívat, a v zátoce začalo u ústí potoka cosi lovit. Na wobblera Salmo G 4 cm jsem ale neuspěl, jenom pěkný okoun za ním vyrazil až ke břehu, ale nevzal. Z druhé strany zátoky se vracel rybář s podběrákem přes rameno. Myslel jsem, že je to Tomáš s úlovkem. Byl to ale jiný rybář, avšak úlovek stál za to. Kromě 80 cm štiky měl ještě jednu menší 57 cm. Měl ohromnou radost z úlovku a s každým se chtěl podělit o své dojmy. Obě chytil na vláčku. Akorát jsem se zapomněl zeptat, na co je chytil. Rybář odešel a začalo se smrákat. Z druhé strany zátoky přicházel Tomáš, který chytil jednu 53 cm štiku na červenou rotačku - vrbový list. Já ještě v závěru urval kousek od břehu skoro v naprosté tmě své božské Salmo a jelo se na barák. Po večeru v příjemné vesnické knajpě jsme se již těšili na další den, kdy kluci chtěli v zátoce zkusit lov na plavanou a já na položenou.

      V sobotu jsme už v šest ráno stepovali na břehu a rozbalovali cajk. Já nahodil pruty na těžko na medové pufy a lisovaný rohlík ovoněný scopexem a Michal zakrmil svým futrem a chytal na waggler na masné červy. Asi za čtvrthodinu přijel Tomáš, sedl si napravo ode mne a také zakrmil a chytal na klouzák. Najeli však pouze malé rybky kolem 10 - 15 cm, plotičky, perlínci a malí cejnci. Taky jedna ouklej. Michal si pak nahodil můj vláčecí prut na káču, kterou jsem den předtím při vláčení vytáhl z vody i s lankem a našitou ploticí, a tak jsme doufali, že za malými rybkami najedou dravci. Skutečně se o plotici něco pokoušelo dle zubů otisknutých na bocích nástražní rybky, ale asi to byla malá štička, která rybku posléze pustila. Na zafutrované místo občas najeli okouni a krmili se drobnými rybkami, ale vždy se zase rychle ztratili. Přes stálé dokrmování ale větší ryba nenajela a mě do prutů nahozených na těžko jen neustále ďobaly malé rybky. V deset, kdy už slunko pěkně připékalo, to Tomáš zabalil a jel na chalupu, mi s Michalem jsme totéž učinili asi o půl hodiny později. Po zbalení prutů jsem ještě místo provláčel, ale kromě dvou vázek, kdy jsem si pro rotačku musel dobrodit, nic výjimečného.

      Po polední siestě jsme asi o půl čtvrté vyrazili na horní konec přehrady k mostu přes Moravici. Mě Michal vysadil ve Valšově na Moravici a sám, nemaje pstruhovou povolenku, se vrátil na Hartu a chytal v zátoce u mostu přes Moravici. Já se vydal od mostu k Valšovské pstruhárně. Nejprve jsem přečkal bouřku pod mostem a pak už chytal na černé Salmo 2,5 cm spousty malých duháků do 23 cm, jednoho malého sivena a asi 4 malé potočáky. Určitým zpestřením lovu byl výjezd asi 45 cm tlouště z tůně u polorozpadlého mostku na pstruhárnu, který si ale mého black tigera jen školometsky prohlédl a v klidu se vrátil do stínu tůně. Když jsem chtěl prochytat poslední slibné místo, tůň pod výtokem náhonu ze pstruhárny, objevil se porybný, který mě zkontroloval a než jsem uložil papíry zpět do vesty, prošel se v broďákách tůní a bez pozdravu odešel chytat po proudu. Takže tůň byla samozřejmě dokonale poplašená a mohl jsem se vydat do úseku pod mostem, kde jsem nikdy předtím ještě nechytal. Dole pod mostem jsem ale chytil jen dva malé potočáky a s přibývajícím večerem záběry ustaly zcela. Řeka se mi ale v těch místech moc líbila a bylo vidět občasné sebrání lipana, takže bych se tam rád vypravil na podzim s mušákem. Navíc je tam hodně menších duháků a třeba by se zadařil i nějaký vetší. Po osmé hodině přijel Michal, který ale chytil jen 3 malé štiky. Opět jsme zbytek dne strávili v hospůdce a naplánovali si na neděli dopolední výlet do zátok pod Rodnem na vláčku. Jenže v noci začalo pršet, pršelo celou noc a pršelo ráno i v půl deváté, a tak jsme to s Michalem zabalili. Hodil mě do Valšova na vlakáč a ještě mi odvezl do Ostravy pouzdro s pruty na položenou a štikovým vláčákem, takže jsem se s tím nemusel tahat do Trutnova a vezl si z Valšova kromě krosny jen lehký pstruhový proutek.

      Po ubíjející 7 hodinové jízdě vlakem do Jaroměře a půlhodinové z Jaroměře autobusem do Trutnova, jsem se jen pozdravil s rodinou, vybalil cajk a pelášil k řece. Rozhodl jsem totiž poprvé aplikovat pouštěcí den. Začal jsem nad ekonomkou, ale v tůni nad mostem jsem chytal jen malé potočáky. Pak se přihrnuli děcka se psem a vše nad tůní dokonale poplašili. Vydal jem se tedy přímo k mostu u nádraží, kde jsem pod jízkem kromě podmíráků pouštěl i jednoho asi 26 cm. Pak jsem proti proudu uviděl chytat kolegu a tak jsem šel až nahoru k náhonu, ve kterém k mému údivu tekla voda. Ne sice plný stav, ale přece jen dost na to, abych si na horním úseku párkrát nahodil. Na první nához rána do prutu a už jsem tam měl svého letos největšího duháka. Skákal do vzduchu jak šílený, ale na háčku držel pevně. U břehu jsem ho přeměřil a pak opatrně pustil. Byl pěkně vypasený a měl 31 cm. Prakticky na každý nához mi za wobblerem vyjel nějaký pstruh, ale většina nevzala. Ale ten co pak vzal, patřil k těm slušným, měl 34 cm a opět dostal svobodu. Pak ještě 28 cm přímo u vtoku vody do náhonu číhající podél betonévé zdi. Přesunul jsem se k úseku u depa ČD, kde jsem ale dlouho nemohl nic chytit, jen jednoho asi míráka. Už bylo skoro tma a já strojově nahazoval zadumán podél velkého pískovcového balvanu v řece, když mě z letargie vyburcovalo neurvalé rafnutí a na udici se zmítal pěkný pstruh tak 35 - 38 cm, v té tmě se to dalo těžko odhadnout. Už jsem ho měl u balvanu, na kterém jsem stál, a chtěl ho vyhodit do podběráku, když se vypnul, a pustil se tak sám. Akorát tedy nevím, jestli byl vetší než 37 cm - můj letošní rekord.

      V pondělí hned ráno jsem vyrazil k jízku u mostu a hned na první nához chytil podmíráka a potom ještě pár pstruhů do 27 cm. Vypadalo to dlouho, že větší se nechytí. Když jsem pak ještě rozmotával vlasec pod cívkou a z vytažené cívky mi pod splav vypadla jakási součástka navijáku přilepená na spodu cívky vazelinou, musel jsem to zabalit a nefunkční naviják u našich vyměnit za tátovo Shimano. Pak jsem opět pokračoval v lovu v místě, kde jsem tak smolně musel skončit. V peřejích u autobusáku jsem krátce po sobě chytil dvě bachraté jikernačky 29 a 31 cm, které samozřejmě šli zpátky do řeky. Obě jely za wobblerem a rafly ho až u břehu. Pak jsem kousek výš přece jen chytil jednoho mlíčáka 28 cm a u horních schodů nad autobusákem konečně pěkného pstruha 34 cm. Byl to taky mlíčák. A to mi těsně před tím jeden tak stejně velký pstruh vyjel za wobblerem, ale zásek šel do prázdna. Povzbuzen jsem chtěl opět nahodit, ale tátovo Shimano mi překlopilo při švihnutí prutem a wobblerek skončil místo v hlubším proudu u břehu vysoko na olši, takže jsem utáhl brzdu a prásk.., wobbler zůstal vysoko v koruně. Navázal jsem znovu stejný model, ale ouha, o čtvrt hodiny později záběr a zase prásk..., tentokrát zůstal wobbler v pstruží tlamě, protože jsem zapomněl brzdu zpětně povolit. Byl jsem z toho na mrtvici, protože ještě před ztrátou těch dvou wobblerů jsem u stejného modelu vylomil v proudu lopatku. Navázal jsem tedy svůj poslední, již omlácený a slepovaný wobblerek stejného typu s dvojháčkem na konci místo trojháčku, a vyrazil zkusit štěstí k tůni nad lávkou, ale na kluzkém balvanu pod výtokem kanálu do třetice prásk... a já ležel v slizkých řasách na zádech a lapal po dechu. Naštěstí jsem reflexivně pod sebe vsunul ruku a spolu s batohem na zádech utlumil pád. Ruka to vydržela, ale zadek až na slipy, batoh a maskáčovou blůzu jsem měl zaneřáděn od zeleného povlaku na šutru. Když jsem pak ještě musel šplhat na závěsnou lávku, kde jsem svou poslední naději, malé salmo, pověsil do ocelových lan, ani jsem to v tůni nad lávkou nezkoušel a šel přímo do náhonu navázat na včerejší úspěch. Stačil však jeden nepřesný nához a prásk.. se ozvalo zase, tentokrát po nárazu wobbleru do zdi při ústí náhonu do tunelu, ve kterém je část náhonu vedena. Wobbler se zase vylomil a já šel zdrceně domů, protože i když jsem mohl chytat na jiné wobblery, bylo toho na mě dost.

      Po obědě jsem šel koupit vteřinové lepidlo, slepil oba vylomené wobblerky, přetočil vlasec z pokaženého navijáku na starou MK 100vku a ve tři vyrazil nad elektrárnu pod gumový jez do Poříčí. Bohužel voda v řece se téměř ztratila, protože nadržovali v nadjezí vodu na turbinu. Dalo se chytat jen v tůni hned pod jezem, ale výsledkem byly dva malí potočáci a malý siven. Po chvíli to začalo ve vývařišti pod turbínou bublat a pustili vodu. Pak brali malí pstruzi o stošest, ale o pěkného jsem nezavadil. Střídal jsem malé černé Salmo 2,5 cm se zlatým 4 cm. Kolem půl páté se objevil otec, který chytal na mouchu pod silničním mostem, ale také chytal jen malé pstruhy a siveny. Sešel jsem pod proudy u mostu a v tůních nad vzdutím jezu u elektrárny jsem chytil jednoho mlíčáka 28 cm. Pak už jsem rychle uháněl na MP revír Úpa 4 pod ústí Lhoteckého potoka. Zrovna pustili vodu z jezu u elektrárny, takže šla vysoká kalná voda, ve které jsem měl razantní záběr a zdálo se, že to bude pěkný pstruh. Bohužel to byl potočák 26 cm, který byl chycený za hrdlo a proto kladl takový odpor. Musel jsem si ho ponechat, protože silně krvácel a chudák by dlouho nepřežil. Pak jsem chytil ještě jednoho podmíráka a po opadnutí vody, kdy zase nadržovali vodu na propláchnutém jezu, a řeka skoro vyschla, jsem se vydal po proudu do úseku, kde v řece tvoří velké křemenné balvany jakousi přírodní hrázku. Nahazoval jsem proti proudu do zbylé tůňky a chytil malého potočáka a dva malé siveny. Když už jsem při jednom takovém náhozu přetahoval černého wobblerka přes hranu hrázky do malinké tůňky, ohnal se po wobbleru krásný duhák hodně přes 30 cm, jasně jsem viděl jeho purpurový pruh na boku, ucítil jsem drbnutí v nástraze a zasekl, bohužel do prázdna. Dodnes nechápu, kde se v té troše vody mohl takový pstruh objevit. Asi ale nástrahu minul nebo jsem mu ji vyškubl z tlamy. Začalo se stmívat a tak jsem se vracel zpátky k tůním u Lhoteckého potoka. Jez už byl nejspíš plný, protože v řece začalo téci více vody a tak již za skoro úplné tmy jsem nahodil párkrát k závěsu olšových kořenů u druhého břehu. A zase záběr. Tentokrát zmasilý tmavý mlíčák potočáka 29 cm završil pondělní lov.

      V úterý jsem se zase vydal k mostu u nádraží, ale kromě pár podmíráků a dvou asi 26-27 cm pstruhů jsem si pěknou rybu nepovodil. Pouze v místě, kde mi den předtím spadl pěkný pstruh, mi v úterý spadl zase. Jen se převalil v proudu, ukázal mi své bílé břicho a byl pryč. Ryby stály u dna vyskládané vedle sebe, malí i větší pstruzi, ale o wobblerka nejevili zájem. Asi cítili přicházející změnu počasí. Došel jsem ař k jezu u depa ČD a cestou fotil řeku. Vracel jsem se pak zpátky podél vody a rozhodl se vyfotit úsek u bílého balvanu, kde jsem v pondělí chyti 34 cm pstruha. Zabrodil jsem do řeky, přiložil hledáček k oku a hledal vhodnou kompozici záběru. Udělal jsem ještě jeden krok do boku a...už jsem ztratil rovnováhu, zajel po kluzkém šutru do tůně a vybulil se na záda, jen ruku jsem držel křečovitě nad vodou. Konečně jsem se vyhrabal na břeh, a i když se foťák nepotopil pod vodu, újmě zřejmě neunikl, protože při tom plácnutí do tůně jsem ho postříkal vodou. Rychle jsem ho otřel hadrem na ryby, který se teď aspoň k něčemu hodil, když už jsem žádné berné ryby nechytil, a v plných broďákách jsem se jak Golem drápal po schodech k promenádě. Lidi na mě hleděli jak zjara, když jsem se rychle šacoval, vytahoval papíry, peněženku a cigarety, vylíval z broďáků litry vody a ždímal ponožky. Mokrý byl i batoh, ve kterém jsem měl tenisky a tak mi to cestou domů pěkně čvachtalo do kroku. Doma jsem rychle zopakoval svůj rybářský bazar, když jsem všude rozvěsil mokré soupisy revírů, krabičky s wobblery a jiné věci. Batoh jsem rounou vypral a broďáky dal na okno proschnout. Do toho se vrátil z ryb táta, který mi potvrdil, že ryby nebraly. Vše ostatní jsem dal schnout ven na sňůru, ale slunko se asi za hodinu schovalo a já celé odpoledne místo rybaření hlídal prádlo, aby nezmoklo. Škoda, už jsem se nestihl podívat k pile v Suchovršicích, kde je dobrý úsek k rybaření a kam jsem se letos ještě nedostal. Podívám se tam snad na podzim na lipany, kterých je tam po loňském supervýtěru opravdu hodně. Letos jsou to sice spíš 25 cm dorostenci, ale pokud se nezdecimují během podzimu na žížalu, bude tam příští rok krásné podzimní muškaření.

      Ve středu jsem jen cestou do města pro jízdenku do Ostravy vyfotil párkrát řeku, přičemž se potvrdilo, že koupel z předešlého dne zřejmě nezůstala bez následků ani pro jemnou optoelektroniku. Nefungovalo počítadlo snímků a po prvním snímku jsem musel asi 5 s čekat, než motorek převinul film na další políčko. Pak se foťák umoudřil a tak jen doufám, že nedošlo při skratu k převinutí filmu a opětovné expozici již jednou nafocených políček.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.