Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      23. - 28. září 1999:

      Rybářský začátek podzimu
      aneb tolik chuti (jít na ryby) a tak málo času

      Konečně jsem po 3 týdnech zase vyrazil na lehkou přívlač. Vybral jsem si můj oblíbený balvanitý skluz a navázal svého omláceného horneta BT 2,5 cm. Po pár minutách se spletl okouní dorostenec. Pak přijely ženské na koních ze statku a hrrr do řeky, takže vyplašily tu nejslibnější tůň.

      Proto jsem se přesunul více proti proudu blíže k přepadu jezu. V rameni u levého břehu mi zabral pstruh, měl tak kolem míry. Přímo pod hranou jezu ve zpěněné vodě najednou rána do prutu, výskok ryby nad hladinu a pstruh kolem 35 cm mizí zpět v peřeji, když hned při prvním saltu vyrazil úspěšně mého wobblerka z tlamy. Upřímně řečeno mi to tak nevadilo. Pstruzi jsou už hájení a šlo spíš o ten zážitek. Navíc už by trojháček na wobbleru potřeboval vyměnit. Vždyť je to doslova veterán. Pod přepadem jsem se přesunoval více ke středu řeky a v proudech mezi kameny jsem opět měl záběr od menšího pstruha. Nahodil jsem do tůně nad proudy a jen jsem viděl, jak se v místě náhozu udělalo kolo a zahlédl ocas asi 40 cm pstruha. Záběr jsem ale neucítil. Zřejmě zkušená ryba, která si to na poslední chvíli rozmyslela. Dále jsem systematicky prohazoval plochu vody pod přepadem asi uprostřed řeky.

      Po jednom takovém nepovedeném náhozu, kdy mi wobbler spadl do zpěněné vody za balvan, jsem ucítil prudký záběr. Zasekl jsem a naštěstí hned potom pstruh vyskočil nad vodu a dopadl před balvan do tůně, takže jsem ho mohl bez problémů začít zdolávat. Skákal a bojoval a pěkně jsem si ho vychutnal. Sjel mi z tůně i mezi balvany v proudech pod ní, ale tentokrát visel pevně, i když v kraji tlamy. Konečně pstruha asi na popáté úspěšně dotahuji až k nohám a ještě ve vodě osvobozuji z háčku. Byla to pěkně do černa zbarvená tmavá jikernačka asi 34-35 cm. Tak přece jen tu zůstaly. Po srpnovém neuspěchu už jsem se bál, že se většina vychytala, ale oni vydržely a pokud je nějaký pytlák i přes dobu hájení neodnese k večeři, budou tu i za rok. Pak jsem již bez záběru prošel celý jez a za šera se vrátil k proudu u břehu, kde jsem ve tři čtvrtě na pět začínal. Slunce už zapadlo a nad vodou poletovalo na konec září nezvykle mnoho hmyzu. Nahodil jsem, poučen předchozím úlovkem, za balvan na konci tůně do zpěněné vody a bác. Byl tam. Tentokrát ale opět pstruh kolem míry. Pak jsem ještě jednoho ztratil hned po záseku a byla tma.

      Pomalu jsem se vracel polní cestou na statek, poslouchal cvrkot lučních koníků a nasával atmosféru pozdně letního večera, přestože už vlastně začal oficiálně podzim. Ale bylo teplo a já měl žízeň jako trám. Zašel jsem na jednu plzeň do restaurace na statku a spokojený s dvouhodinovým pobytem u řeky jel do Ostravy.

      V pátek jsem jel na prodloužený víkend do Trutnova, tentokrát ale s úmyslem vysloveně pracovním. Přesto jsem si s sebou vzal i základní výbavu na lehkou přívlač. V sobotu jsem celý den dělal bratrancům přidavače na chalupě a po jejich odjezdu až do večera trhal švestky, kterých se letos nebývale urodilo. V neděli jsem jel na líheň místní organizace splnit si své brigádnické povinnosti, ale má práce byla spojena se smutnými událostmi, které se toho týdne na revírech trutnovské organizace udály.

      Jak někteří zaznamenali v denním tisku nebo z rádia, minulý týden totiž vytrávili kus Úpy. Úhyn byl zjištěn od ústí náhonu u KARY v TU - Poříčí po gumový jez, u kterého jsme s tátou tak rádi chytali, tedy asi 2 km. Dozvěděl jsem se to právě v neděli na líhni a hospodář mi říkal, že prý chlapi vytáhli asi 600 pstruhů, z toho asi stovku nad 40 cm. Všichni zíraly na ty kusy. Vždyť se jich v tom úseku chytlo v takové velikosti jen pár. A to další mrtvé ryby zůstaly v hloubce nad jezem, kde se nedalo dostat ani v brodicích kalhotách. Nejspíš to vytrávila firma PAJA, kde zprovoznili nové bělidlo lněné příze a bělící činidlo (asi chlór) pustili volně do řeky. No a nízký průtok a špičkování malých vodních elektráren udělalo své. Byl to tátův nejoblíbenější úsek, takže je z toho moc špatný. Navíc tak zařvalo spousta generaček před výtěrem plných jiker a mlíčí. Další malér se stal o týden před tím na horním úseku, kde opravují v Šestidomí jez a všechnu vodu pustili náhonem, takže spousta ryb se ve vyschlem asi 2 km úseku původniho koryta udusila a asi 2000 pstruhů různých velikostí se podařilo na poslední chvíli zachránit.

      A právě ty jsem na líhni třídil podle velikosti. Ročky a dvouletku jsme dávali do chovného Petříkovického potoka, větší ryby se vysadí během podzimu do Úpy na bezpečné místo a zbytek po výtěru taky do řeky nebo jiných revírů. Dost ryb ale bylo potlučených a zaplísnilo.

      Aby nebyl všem malérům konec, rovněž minulý týden jedna paní nechala sudy od vápna, míchačku a kolečka ze stavby vypláchnout do chovného potoka ve Zlaté Olešnici u Libče a zařvaly další generačky připravené k odlovu na výtěr. Prostě mě to totálně vytočilo. Každý si dělá, co chce. Zákony a vyhlášky jsou zřejmě pro spoustu lidí jen bezcenným kusem papíru. A nejhorší je, že přestože je na 99,9% jisté, kdo vytrávil Úpu chlórem, těžko mu to někdo dokáže, takže ryby v řece a rybáři budou zase ti, co na to nejvíce doplatí. Nejde jen o škodu způsobenou přímým úhynem, ale také tím, že se pstruzi v tom úseku nevytřou a tudíž tisíce mladých pstruhů bude v řece chybět.

      Hned z líhně jsem jel na kole na Úpu na horní konec mimopstruhového úseku, ale normálně zachytat jsem si mohl tak asi 10 minut. Za tu dobu semi podařilo chytit jen jednoho malého potočáka. Pak vypláchli jez u elektrárny a řekou šel příval vody, který mě málem smetl. Ještě, že jsem stál zabrozený kousek od břehu a stihl vylézt z vody. Pak jsem musel počkat, než odplave listí, větvě a spousty odpadků zachycených na jezu, ale v kalné vodě jsem chytil jen jednoho podměrečného potočáka. Po půlhodině nastal druhý extrém. Řekou šla asi desetina předchozího množství vody a ve zbylém potůčku jsem za hodinu chytil jen jednoho malého sivena a tři malé potočáky. Bohužel jsem při tom přišel o jednoho malého Salmo horneta BT 2,5 cm, kterého jsem upráskl při náhozu o kopřivy na břehu a v šeru večera jsem ho pak v té džungli na břehu už nenašel. Protože pršelo a bylo zataženo, tma přišla brzy a tak jsem už po půl sedmé jel domů.

      V pondělí jsem se opět na ryby nedostal, celý den jsem trhal švestky a večer je pak ještě táhl ve dvou velkých koších z chalupy na nádraží a pak přes celé město k rodičům. Zato v úterý mi to vyšlo. Na dopoledne jsem měl sice pozvaného geodeta na zaměření kusu zahrady, ale přišel brzy a tak už v půl desáté jsem vystupoval v Suchovršicích z vlaku a scházel ze zastávky k řece do údolí. Cesta byla lemována rudými šípky, na kterých se ještě třpytily poslední krůpěje ranní rosy, mezi mraky se občas ukázalo sluníčko a já se těšil na řeku v místech, kde jsem letos ještě nechytal. Cesta do údolí mě zavedla přímo ke krytému dřevěnému mostu přes řeku, pod kterým již začíná vzdutí suchovršického splavu. Začal jsem pod mostem a nahazoval k protějšímu břehu zpevněnému kamennou zdí, podél které proud pomalu končil svou pouť v klidné vodě nadjezí. Asi na třetí nához jsem měl na Salmo Hornet BT 2,5 cm nesmělý záběr a po záseku jsem krátce povodil sivena asi 28 cm, který svým svatebním šatem s pomerančovým břichem ve vodě přímo svítil. Ale sklepal se. Na další nához zabral asi 30 cm duhák. Předvedl mi krásné lekce z rybí akrobacie, skákal mad vodu a klepal ve vzduchu hlavou, až se také osvobodil. Po chvíli jsem opět ucítil v prutu záběr, a tentokrát jsem zdolal krásnou jikernačku potočáka asi 32 cm, ale tak krásně žlutého pstruha jsem ještě neviděl. O pár metrů víš se mi vyhákli dva potočáci kolem míry. Pak jsem se přesunul nad most a mezi balvany v řece chytil dva malé siveny - mlíčáky, kteří přes svou velikost asi 20 cm byli krásně vybarveni a zřejmě již pohlavně dospělí. Nad balvanitým úsekem jsem pak na prutu měl ještě jednoho většího mlíčáka, který také patřil k ozdobám řeky. Jikernačka sivena kolem míry chycená v pláni nad balvany proti těm mlíčákům byla učiněná šedá myška. Pak následovalo období, kdy jsem chytal samé malé duháky mezi 15 - 20 cm. Výjimkou byl potočák kolem míry, který svým zbarvením připomínal spíše strdlici lososa. Byl zmasilý s klínovitou hlavou, klenutým hřbetem a na stříbřitých bocích měl jen pár velkých černých a červených teček. Nad plání v tůni u břehu jsem chytil potočáka asi 28 cm. Postupoval jsem dále proti proudu v místech, kde se řeka přimyká k silnici a tvoří hluboký proud, který směrem k opačnému břehu plynule přechází v mělčinu. Zde jsem chytil pár malých sivenů, potočáků a duháků. Taky mi ale za wobblerem vyjel velký černý pstruh asi 40 cm, ale v mělké vodě se otočil a zmizel zpět v proudu. Znova už se neukázal. V proudu se mi ale opět stala nemilá věc, vylomil jsem u svého salma lopatku a protože to byl můj poslední, přezbrojil jsem na malé dorado polské výroby se zlatohnědým potiskem. Wobblerek neměl tak dobrý chod, spíše se jen tak motal v proudu, ale i tak jsem ještě v daném úseku pár malých ryb chytil. Musel jsem si ale pro wobblerka došplhat na Olši, kde jsem ho svou neopatrností pověsil.

      Po prochytání proudu jsem si na břehu snědl pár švestek a tatranku a zkusil štěstí v balvanité pláni nad proudem, kde řeka zase rovnoměrně teče celým profilem koryta. Chytl jsem v tůních mezi balvany pár potočáků do míry a po jednom náhozu mi za wobblerkem vyjel krásně kropenatý tmavý pstruh kolem 35 cm. Konečně pěkný duhák, pomyslel jsem si v duchu a nahodil znovu za balvan, zpoza kterého vyjel. Pstruh se objevil znova, ale tentokrát už wobblerka chňapl a po dlouhém boji se mi u nohou objevil ne duhák, ale nezvykle hustě kropenatý exemplář potočáka - mlíčák. Byl zbarvený celý do černa a tělo bylo poseto spoustou teček. Takže zase jsem nechytl bernou rybu, ale pastva pro oko to opravdu byla. Bohužel se ukázalo, že napínavé zdolávání nezůstalo bez následků ani pro zlaté dorado, protože se rovněž u něj vylomila lopatka. Nasadil jsem tedy jiné dorado v bílé barvě s černým hřbetem, ale při tažení po proudu wobbler skoro nepracoval. Přesto jsem při lovu napříč proudem ošálil ještě dva malé potočáky a malého duháka. Byl to však jen zlomek účinnosti předchozího dorada a zvláště pak černého horneta, který se mi osvědčil jako naprosto bezkonkurenční. V asi 300 m úseku, který jsem pak prošel, jsem už chytil jen jednoho dalšího duháka asi 23 cm, a protože mě čekala noční cesta do Ostravy, jel jsem po třetí hodině autobusem do Trutnova.

      Při čekání na autobus jsem ještě prošel kus řeky po silnici a z navigace si prohlédl hejna lipánků kolem 25 cm, kteří sbírali hmyz z hladiny. Zahlédl jsem i pár větších lipanů kolem 30-35 cm, ale stejně to na mouchu bude stát za to až příští rok. Z navigace jsem také ale viděl i jednoho mrtvého duháka v řece a mrtvého potočáka jsem viděl i u krytého mostu, kde jsem s lovem začínal. Je to zřejmě důsledek povoleného lovu na žížalu a mrtvou rybku v tomto mimopstruhovém revíru, který ale, jak už vyplívá z mého výčtu dnešních úlovků, by měl být revírem pstruhovým. Zatím ale není v úpické organizaci vůle k tomu, aby se revír nebo jeho horní řást převedl pod pstruhové revíry, nebo alespoň zakázal lov na žížalu a mrtvou rybku.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.