Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      28. - 30. října 1999:

      státní svátek na rybách
      aneb krásy podzimu budiž pochváleny

      Na Státní svátek a zbylou část týdne jsem si naplánoval rybářský výlet na Úpu a protože žádná nepředvídaná událost se nevyskytla, vyrazil jsem nočním spojem z Ostravy směr Trutnov. Přijel jsem po půl deváté ráno, a i přesto, že jsem toho ve vlaku moc nenaspal, rychle jsem se převlékl, popadl vláčecí cajk a zase pelášil na vlak do Suchovršic. Sestra mi ještě stihla zabalit kus bábovky a tatranku. Již cesta vlakem podél úpského údolí mě příjemně naladila, protože slunce svítilo a zalesněné svahy podél řeky se honosily těmi nejkrásnějšími barvami podzimu. Vystoupil jsem v Suchovršicích a sešel od zastávky na kopci ke svému oblíbenému místu u krytého mostu, kde jsem také začal s chytáním. Nasadil jsem zlaté plovoucí Salmo hornet 3,3 cm gold a asi na pátý nához už jsem v přechodu proudu do tůně zasekl svou první rybu - potočáka asi 28-30 cm. Dobře naladěn krásně vybarveným pstruhem jsem postoupil o pár metrů proti proudu a opět přišel záběr. Tentokrát se mi sklepal duhák tak v té násadové velikosti asi 23 cm. Přímo pod mostem mi vyjel za wobblerem jeden potočák kolem míry, ale to bylo na dlouho vše. V proudech nad mostem ani v tišině nad proudy ani záběr, nepočítám-li malého duháčka asi 15 cm. Vrátil jsem se do tůně pod mostem a přezbrojil na plovoucí 4 cm hornet v barvě potočáka. Prakticky okamžitě po náhozu přišel záběr, ale zase to byl potočák, tentokrát kolem míry.

      Vydal jsem se po proudu do tišiny přímo nad splav, kde mi na černé malé salmo vzal pouze násadový potočák. Se stejným wobblerem jsem začal chytat i v tůních pod splavem, kde jsem chytil dva malé potočáky, malého sivena a spadl mi duhák kolem míry. Přesunul jsem se více ke středu splavu a výsledkem byl potočák kolem 30 cm. Opět jsem vyměnil wobblera za zlaté Salmo, ale kromě jednoho výjezdu potočáka ke břehu nic. Přebrodil jsem řeku a prochytával tůň pod splavem z levé strany. Bezúspěšně. Navíc ranní klid u vody narušil vítr a to se projevilo větším množstvím listí ve vodě, které znepříjemňovalo vláčení. Vylezl jsem na louku a sešel k vodě asi o 100 m pod splavem, kde řeka teče rovným pískovcovým korytem se zlomy a prahy na dně. V křišťálově čisté vodě bylo vidět celá hejna lipanů kolem 25 cm, jak sbírají ze dna, ale občas se udělal i nějaký ten kroužek. Pomalu jsem brodil podél břehu proti proudu zpátky ke splavu. Podařilo se mi chytit potočáka přes 30 cm a jeden tak 35 cm mi jel za wobblerem až k nohám. Došel jsem až ke splavu a rozhodl se opět nasadit Salmo 4 cm v barvě potočáka. Nahodil jsem do vývařiště pod splav a během krátké chvíle chytil dva potočáky, oba přes 30 cm. Přebrodil jsem řeku znovu na pravou stranu a zkusil i zde svého potočáčka. Na druhý nához na něj zaútočil potočák asi 35 cm, který ho vzal až těsně u břehu. Vybičován pohledem na nenadálý útok jsem neuhlídal sílu záseku a wobblera upráskl. Pstruh se však zmateně mrskal těsně u břehu a tak jsem mu pohotově zahradil cestu do tůně a dezorientovanou rybu vylovil. Po chvilkovém zdržení s vyháčením wobbera se vrátil statný mlíčák s bronzovými lesklými boky zpět do svého živlu. Takže jsem o svůj dnes mimořádně úspěšný model nepřišel.

      Přešel jsem se nad most do táhlého proudu, kde řeka přimyká k silnici, ale v místě, kde bývám jindy poměrně úspěšný, jsem chytil jen jednoho pěkného potočáka asi 32 cm a jeden menší mi spadl hned po záseku. Na horním konci proudného úseku mezi balvany v řece jsem chytil jen malého duháčka a potočáka. Pak jsem musel vylézt z vody a obejit hejno divokých kačen, které se neustále stěhovaly přede mnou proti proudu a plašily jinak slibná místa. Pestře zbarvení kačeři spolu s ledňáčky, kteří poletovali nad řekou a pestrobarevným podzimním šatem vzrostlých stromů na březích jen umocňovali krásu a klid podzimního dne, o nádheře svatebního šatu a bojovnosti ulovených potočáků ani nemluvě. Inu svátek jak má být.

      Když jsem nechal kachny za zády, vrátil jsem se k řece ve Lhotce, v místě, kde proud kličkuje mezi balvany a vytváří zde četné tůně a vracáky. Opět bylo vidět sbírat lipany. Celý úsek jsem prochytal na malého horneta v barvě potočáka 3,3 cm, ale výsledkem byly jen tři násadoví duháci, i když labyrint mezi kameny jistě skrývá nejedno překvapení v podobě pěkných pstruhů. Protože se však začalo šeřit, svaly na zádech a šíji o sobě dávali vědět a i skromná svačina byla již dávno snědena, začal jsem pomýšlet na návrat. Vylezl jsem z vody přímo u zastávky ve Lhotce a zjistil příjemný fakt, že autobus jede už za čtvrt hodiny. Proto jsem zkusil štěstí v tůni hned u protilehlé zastávky. Nejprve se o nástrahu nedůvěřivě pokoušel malý duhák a o chvíli později, když jsem podél velkého balvanu ohraničujícího temnou hlubinu dotahoval wobblerka k hladině, vynořil se jak duch ode dna pěkný duhák, chvíli zůstal stát pod hladinou a pátral po dráždidle, které mezitím opustilo vodu a skončilo pod špičkou mého prutu. Pstruh se mi po pár sekundách, kdy jsem mohl obdivovat jeho hustě kropenaté zmasilé tělo a purpurový pruh na boku, zase propadl do šera tůně pod balvanem a na další náhozy do tůně již nereagoval.

      Tímto zážitkem skončil můj celodenní rybolov a já uháněl příjemně vytopeným linkovým autobusem do tepla domova, ke kouřícímu talíři bramboračky a rajské s knedlíkem, tak jak ji dokáže jen mamka.

      V pátek jsme vyrazili na ryby ve dvou spolu s tátou. Táta si vzal mušák a doufal, že se mu podaří chytit nějakého pěkného lipana. Vystoupili jsme v Suchovršicích a táta zamířil přímo pod splav. Já na své místo k mostu. Opět jsem na malé Salmo 3,3 cm v barvě potočáka chytil asi na třetí nához potočáka tak 28 cm a v přechodu proudu do tůně o pár metrů víš jednoho duháka, tentokrát mírového. Byla to první berná ryba z Úpy za celý podzim. Vydal jsem se za tátou pod splav. Ten mi hlásil již 4 chycené lipany kolem 25 cm a zrovna když jsem poprvé nahodil do vývařiště pod splavem, vodil dalšího. Pod splavem jsem na vláčku neuspěl a tak jsme se rozhodli, že pojedeme dalším autobusem do Havlovic.

      Vystoupili jsme u Jednoty a já zkusil štěstí v proudech pod mostem, zatímco táta zkoušel muškařit níže po proudu. Na mostě stála dvě děvčátka a důležitě mi sdělovala, že v řece ryby nejsou, protože je znečištěná voda. Zdálo se mi to divné, voda v řece byla jako křišťál a proto jsem s důvěrou ve své malé černé Salmo prochytával proud u opěrné zdi pár desítek metrů pod mostem. Výsledkem byl jen jeden výjezd malého potočáka až mně pod nohy. Přešel jsem trochu proti proudu a prochytával tůň pod mostem nalevo od středového pilíře. Po výjezdu za wobblerem jsem se dočkal záběru potočáka kolem 35 cm, kterého jsem si vychutnal a schválně ho zdolával pěkně pomalu, aby se děvčata, která nepřestala z mostu sledovat mé počínání, mohla přesvědčit, že to s obsádkou není tak špatné. Pstruh se nakonec setřepal sám. V tůni napravo od středového pilíře jsem se záběru nedočkal, i když jsem vystřídal zlaté salmo, černé salmo i barvu potočáka ve dvou velikostech. Zato jsem objevil hejno kapitálních hrouzků ke 20 cm, kteří dokonce chvíli jeli za wobblerkem. Asi ho považovali za svého podivného kolegu. Po vázce wobblera, kterého jsem se štěstím vyprostil i z hluboké tůně, jsem vybrodil z řeky a šel za tátou. Právě ho školil asi tak mírový potočák, který mu už po několikáté zabral na nymfu chrostíka. Vyškemral jsem od něj 4 cm plovoucí Salmo ve zlaté barvě a vrátil se do tůně pod most nalevo od pilíře. Opět mi zabral potočák asi 28 cm, ale hned se sklepal.

      Pak jsme s tátou přešli pod elektrárnu v Havlovicích na Úpu 3. Přímo pod splavem jsme na břehu posvačili a táta zkusil na mouchu něco chytit pod splavem, kde se tu a tam udělalo kolečko. Výsledkem byla pěkně vypasená generační střevle. Přešli jsme pod další splav za zatáčkou řeky u pily. Táta šlehal vodu ve vývařišti pod splavem a já zkoušel zlaté Salmo na výtoku řeky z tůně pod splavem. Několikrát jsem zahlédl, že mi za wobblerem jede temný stín asi 30 cm ryby, ale bez záběru. Asi nějaký opatrný tloušť. Táta mezitím přešel do tišiny asi 100 m pod splavem, kde se občas udělalo kolečko, ale zřejmě neměl tu správnou mouchu, protože záběr nepřišel. Já prochytával peřejnatý úsek pod tišinou s pěknými vracáky a silnými proudy. Nejprve jsem chytil malého potočáka. Pak se mi povedl nához přes celou řeku do tůňky u protějšího břehu a i hned po dopadu nástrahy do vody následoval razantní záběr. Ryba se sice po krátkém boji vypla, ale i na tu dálku bylo v čisté vodě vidět pomerančové břicho sivena přes 30 cm.

      Pokračoval jsem podél pole po proudu přímo na své oblíbené místo, kde v se řeka stáčí o 90 ° a hluboký proud s velkými vracáky přechází do impozantní tůně. Táta již zde byl a zběsile šlehal vodu v proudu nad tůní. Přešel jsem na spodní konec tůně a prochytal ji celou pomalu postupujíc proti proudu. Vystřídal jsem asi 4 barvy wobblerů ve 3 velikostech, ale zůstal jsem bez záběru. Je vidět, že sem na místní  hotspot  chodí hodně rybářů a ryby, které dosud neskončily na pekáči, jsou již náležitě vyškolené. V čisté a zapadlé podzimní vodě to pro mne byl zapeklitý oříšek. Došel jsem až k tátovi, který se mezitím posunul o pár metrů po proudu do ohbí řeky, a sem tam vytáhl nějakého lipana. Nejprve dva ročky kolem 15 cm, pak i dva kolem 25 cm a jednoho asi 28 cm. Mírový lipan tu zdaleka není běžnou rybou. Napřesrok tu však bude spousta lipanů kolem 32 - 35 cm, protože ročník ryb o velikosti 25 - 28 cm je tu nebývale silný, a to na celé horní Úpě. Zatímco táta si hrál s lipany, já prochytal proud nad tůní a pak se přesunul po proudu do tůně nad výtok odpadní strouhy z chovného rybníčku rybářského svazu. Ale na 4 cm Salmo v barvě potočáka zabrali jen dva o málo větší soukmenovci. Vrátil jsem se k tátovi a i v tůni nakonec chytil jednoho potočáka asi 28 cm. Pak ale propláchli splav u pily a řekou šlo spousta listí. Taky se už blížil čas návratu. Vykouřili jsme si s tátou cigaretu, kochali se klidem u vody a krásou podzimní přírody. Následně jsme vyrazili zpět do Havlovic. Zbyla mi ještě čtvrthodina času do odjezdu autobusu a tak jsem z opěrné zdi zkoušel štěstí na zlaté Salmo v proudu pod mostem. Kromě výjezdu asi mírového potočáka však další ryba nepřišla. Ale byl to nádherný výlet a rozhodně to stálo za to.

      V sobotu jsem vyrazil na další výpravu do Suchovršic, tentokrát až na dolní konec u spodní autobusové zastávky. Přešel jsem most hned u zastávky a z protějšího břehu nahazoval k opěrné zdi u silnice, podél které tekl hlavní proud. V noci bylo jasno a řekou šlo proto dost listí, ale přesto se jakž takž chytat dalo, protože prozatím nefoukal vítr. Podařilo se mi chytit na zlaté Salmo s prodlouženou lopatkou pěkného potočáka asi 33 cm, který krásně bojoval a dokonce skákal nad vodu a chodil po ocase jako nějaký duhák. Protože Salmo s dlouhou lopatkou šlo dost ke dnu a bagrovalo ze dna řasy, přešel jsem na barvu potočáka v plovoucí verzi 3,3 cm. Chytil jsem nejprve násadového duháčka kolem 15 cm a pak zasekl bojovného pstruha kolem 37-38 cm, který se válel po hladině a zuřivě klepal hlavou. Pak se opřel celým tělem v proudu a ten svou silou osvobodil z mé nástrahy. Na shody na protějším břehu, které vedou až k vodě, přišel postarší muškař a nechával svou šňůru splavávat po proudu. Asi to byl dobrý muškař, protože každou chvíli tahal malého potočáka nebo lipana. Mírovou rybu jsem však chytit neviděl. Přešel jsem nad něj, abych náhodou nezachytil nástrahou za jeho šňůru a prochutával vracák na mé straně řeky. Ale pstruzi (malí duháci i potočáci) jen za wobblerem jeli a nevzali.

      Nemohl jsem se strefit do té správné barvy a taky jsem v proudu utrhl jedno zlaté Salmo. Byl to sice starý kousek, několikrát slepovaný s omlácenou barvou a tupým dvouháčkem na konci, ale i tak jsem byl poněkud mrzutý.Jak jsem zjistil, příčinou byl narušený vlasec. Navíc mi ho na cívce hodně ubylo, a tak jsem namotal vlasec nový a pokračoval v lovu. Jenže to už začalo foukat a navíc někde pustili velkou vodu. Řekou šlo obrovské množství listí, které téměř v souvislé vrstvě pokrývalo hladinu. Procházel jsem podél řeky proti proudu a občas nahodil,ale téměř okamžitě jsem měl na háčku listí. Takže jsem spíš šel podél vody a zkoumal řeku v místech, kde jsem ještě nikdy nechytal. Pak jsem sice ještě chytil dva malé potočáky, ale spíše jsem jen pozoroval hejna střevlí a lipanů v řece. Dokonce jsem objevil i hejnko lipanů kolem 30-35 cm, což je na Úpě dost terno. Došel jsem až k dalšímu mostu a po silnici se vracel zpět k zastávce. Muškař mezitím odešel. Zřejmě ho také vyhnalo padající listí. Párkrát jsem ještě bezvýsledně nahodil od schodů v navigaci, ale zázrak se nekonal a lov listí není opravdu nic zábavného.

      Autobus mi jel až za hodinu a půl a tak jsem alespoň v restauraci  U Králů  poobědval smažák a dal si lahodného Krakonoše. Nevím, nakolik mohu pohlednou dámskou obsluhu v podobě paní spolumajitelky restaurace pokládat za jednu z krás podzimu, protože v létě v plavkách je možná ještě hezčí, ale to máte jedno k druhému a najednou je z toho krásný podzimní den, ani nevíte jak. V neděli už jsem byl zpátky v Ostravě, venku pršelo a já se v potu tváře věnoval rodině,... však to mnozí znáte. Na ryby půjdu přes týden nejspíš někam na stojatou vodu, protože na řece bude přes den obtížné chytat ryby a ne jen samé listí. Možná přes víkend ukecám manželku na rodinný výlet na Hartu. Karásci už plavou v akváriu a snad to dopadne i s počasím.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.