Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      14. listopadu 1999:

      OKOUNI

      Sedím v loďce a pomalu se mi uklidňuje dech po téměř čtyřiceti minutách usilovného cvičení - loď je nafukovací a jsem na její uvedení do provozu sám, navíc jsem si ve chvilce neprozřetelného megalomanství pořídil ten největší model. Jedu podle skal a přemýšlím, jestli mám raději ubrat a spustit woblera za loď nebo se co nejrychleji vydat do podle mapy asi kilometr vzdálené zátoky a tam zkusit štěstí s twistrem. Mimoděk si uvědomuji, že za těch posledních čtrnáct dní kdy jsem byl na rybách naposledy, se noční mrazíky na stráních podle vody pěkně podepsaly; ztratilo se pestré zbarvení a listí na zemi začíná tlít. Je sychravo a vítr mi žene do tváře lezavě studenou vlhkost. Pravé dušičkové počasí.

      Sice se jsem se rozhodl nevláčet a jet až do zátoky, ale nakonec zastavuji u jednoho hlubšího zářezu do skal. Přestože je bezmála plný stav vody, čouhají nad hladinu torza stromů. Vybírám twistra neurčitě průhledného zabarvení a nahazuji mezi dřevěné pahýly co nejblíže ke břehu. Twistr se pomalu propadá do hloubky, je to jako kdybych nahodil do studny. Konečně jsem získal kontakt se dnem a tak přitahuji pozvednutím prutu. Při následném povolení pokračuje nekonečný pád během kterého mě vítr zahání do potopených větví. Vlasec vede téměř kolmo dolů a přesto na dno nedosáhnu. Tenhle flek vzdávám a pomalu couvám na volnou vodu. V tom mi skáče knedlík do krku - pozoruji trhavé pohyby špičky prutu a reflexivně přisekávám. Vteřinku dvě zdolávám rybu a pak si uvědomuji vázku. Vyprošťování vzdávám bez boje, namotávám si vlasec kolem dlaně a opět se přesvědčuji, kolik toho ve skutečnosti vlasec 0,12 snese. Musím si pomoct motorem. Nabírám kurz do zátoky a cestou navazuji nového twistra.

      Ústí zátoky je za větrem a díky tomu je tu o poznání příjemněji. S radostí zjišťuji, že jsem tu sám. Nahazuji napříč zátokou a nechávám twistra padnout na dno. Je to opět "jáma" a mám problémy udržet se dnem kontakt. Vyměňuji hlavičku za tu nejtěžší co nacházím v krabici. Je to sice jenom 5 gramů, ale když sleduji křivku špičky prutu je mi jasné, že víc toho na tomhle proutku nepovodím. Znova nahazuji, váha nástrahy je akorát. Vedu twistra ve sloupci vody a při chvilkových přestávkách ve vlečení se ujišťuji, že se ode dna nevzdaluje více než na nějakých třicet centimetrů. Mám ve zvyku twistry "oživovat&uot; pocukáváním zápěstí a teď jsem trochu rozpačitý z toho, že při této váze hlavičky všechny mé pokusy absorbuje špička prutu. Nedá se svítit, další prut co mám v lodi je proti tomu kulečníkové tágo a navíc s multiplikátorem.

      Jsem v zátoce skoro dvě hodiny, vyzkoušel jsem bez úspěchu většinu osvědčených odstínů, pár experimentů k tomu a začínám pozorovat druhý prut. Přemýšlím, jestli nezměním styl když mi dochází, že jsem asi porušil rybářský řád. Prut je opřený o bok lodi a je na něm připravený wobler, jen nahodit - bezpochyby je to nastražený prut. Honí se mi hlavou, jestli se na to nevykašlu a jestli bych to dokázal obhájit, ale pak si klekám na kolena, přelézám po čtyřech a trhám prut na dva kusy. Když už jsem se rozhýbal, tak měním i místo lovu. V duchu si dávám ještě tak půl hodiny v téhle zátoce.

      Zajíždím hlouběji a parkuji uprostřed hladiny. Sleduji potok, který mizí asi sedmdesát metrů přede mnou v přehradě a mudruju, jestli je lepší chytat v korytě nebo ne. Na jednu stranu si říkám, že by tam mohly být ryby a na druhou tam nejspíš budou i vázky. Provádím "průzkum bojem" a házím stříbrného twistra do míst, kde koryto předpokládám. Pád do hlubin se zastavuje dříve než jsem čekal a tak pomalu dopínám vlasec. Spojení s nástrahou navázáno, ale prut je ohnutý víc než když táhnu jen twistra. Probírá mě jemné zatřesení. Přisekávám a blaženě sleduji ohnutý prut a vnímám jeho pulsování v ruce. Do toho jemně přivrkává brzda navijáku. První výpad byl impozantní a přešel do stálého tahu narušovaného občasným potřásáním. Voda je tak čistá, že okouna spatřuji na dálku asi čtyř metrů v hloubce přes metr. Teď se již nechá táhnout jako polínko a tak ho beru do ruky. Je to překrásně vybarvená ryba v plné kondici ve velikosti mírového kapra. Chvilku přemýšlím, jestli ho pustím když je první a nakonec vítězí atavismus lovce. Nahazuji do stejných míst a twistr padá o poznání déle. Když se konečně zastavil, s nadějí dovíjím volný vlasec a twistr se pouze poslušně odpoutává ode dna. Zklamaně, ale ve střehu navíjím co nejpomaleji abych udržel kontakt se dnem. Najednou se pohyb nástrahy zastavuje. Přestávám navíjet a pomalu přizvedám špičku prutu. Ruce už mám skoro nad hlavou a cítím jen mrtvý odpor. Je to staré listí nebo záběr? Očima zaznamenám lehké zatřesení špičky, které v rukách není ani cítit a dilema je vyřešeno. Ruce mám tak vysoko, že není prostor na zásek. Rychle navíjím a ryba se seká až při zdolávání. Je to další okoun ze stejného ročníku. Nahazuji a twistr opět dopadá až na dno. Pomalu navíjím a čekám na zastavení. A je to tady! Chvilku držím napjatý vlasec a pak se neovládám a sekám. Prut se narovnává a já si v duchu nadávám za zbytečný spěch. Nové nahození a netrpělivě čekám na povolení vlasce, které signalizuje dopad na dno. Místo toho nijak prudká, i když důrazná rána a mám na prutu další rybu z vodního sloupce. Je to sice divoch, ale brzo odpadá. Je menší a tak ho vypínám už ve vodě a sleduji ježatý hřbet pomalu se ztrácející v temnotě. Další hody jsou většinou bez úspěchu nebo trefuji pouze dorostence.

      Překládám palbu asi o dvacet metrů doleva. Twistr se zastavuje o dno a nastává pomalé, pomaličké přitahování. Když tak sleduji špičku proti šedému nebi říkám si, že už to snad ani není přívlač. Ze zadumání mě vytrhuje ohýbající se prut. Přestávám navíjet, zvedám prut, oblouk se prohlubuje, zásek … vázka. Snažím se vyprostit úspěšného twistra, jenže vězí pevně a tak se ho pokouším utrhnout. Spíš se po vlasci přitahuji k místu uváznutí a protože nechci rozplašit ryby zapínám motor raději dřív. Pátrám v krabici po náhradníkovi, ale stříbrňáci došli a musím navázat něco jiného. Volím zcela průhledného twistra s červenými a modrými flitry. První nahození potvrzuje správnost volby, bohužel ryba se po pár m etrech sklepává.

      Chytám dál na stejném místě a prakticky na každý hod mám záběr - něco zvojtím už při záseku, něco se vypne, něco pustím, něco zůstane v lodi. Ještě před dvaceti minutami bych dal nevímco za šupinu a nyní je to tak snadné, že se mi to skoro zajídá. Vymýšlím jestli bych nějak nemohl eliminovat okouny a pokusit se o candáta. Zkouším změnit nástrahu a nacházím něco, o co okouni nejeví zájem. Jenže to nezajímá ani nikoho jiného a tak to vzdávám i já. Vracím se k ověřeným odstínům a ejhle - okouni jsou pryč. Ještě chvíli marně hledám hejno a pak twistrování končím.

      Cestou zpátky vleču woblera - je to napodobenina štiky od Salma, asi 20 centimetrů. Protahuji více než kilometr vody bez úspěchu. Vracím se k autu pozdě odpoledne a přesto, že jsem dnes žádnou trofej neudolal, byl tohle jeden z lovů které v zimě ve vzpomínkách zahřejí.

      Robin

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.