Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      11. - 14. února 2000:

      Zahájení nové sezóny na Úpě

      Po třech týdnech jsem měl konečně vyřízenou povolenku a mohl jsem si pro ni dojet k rodičům a po měsíci pracovní neschopnosti konečně vyrazit na čerstvý vzduch. Dostal jsem se vlakem do Trutnova před osmou a na rybačku to moc nevypadalo. Hustě sněžilo již v Jaroměři, no a v Trutnově jakbysmet. Hned po vybalení cajku a zabalení povolenek jsem se věnoval studiu změn v RŘ. Ve čtvrt na jedenáct jsem šel na autobus. To už se ale dělalo to pravé jarní počasí, mraky zmizely a slunko počasí pěkně hřálo. Sníh začal rychle tát.

      Došel jsem k první tůni v mém oblíbeném úseku Úpy 3 a nahodil splávek metr od břehu. Používal jsem červené háčky Hayabusa ve velikosti 6. Jako nástrahu jsem používal loupané krevety, přestože jsem měl i nějaké ty hnojáčky. Voda byla hodně zvednutá a značně přikalená, ale usoudil jsem, že naděje na úlovek je. To se mi potvrdilo hned vzápětí. Splávek se zastavil, pak pomalu potápěl, vše připomínalo spíše vázku, ale pro jistotu jsem zasekl, co kdyby na loupanou krevetku dostala zálusk nějaká ryba. A taky, že jo. Po záseku jsem si opět skoro po dvou měsících vychutnal souboj s rybou. I když, zase tak velký souboj to nebyl, přestože se tlouštík kolem míry snažil, seč mohl. Pustil jsem ho a nahodil ze stejného místa na horní konec vracáku v tůni. I tady přišel záběr, ale o dost větší tloušť mi tentokrát spadl. Přešel jsem o tůň níže, stoupl si na její dolní konec a nechal splávek kroužit ve zpětném víru, který se hnal celou tůní. Tato taktika se mi osvědčila a postupně jsem zdolal tři lososovité ryby, nejprve asi 20 cm potočáka, poté sivena kolem míry a nakonec lipana asi 25 cm. Pak jsem tůň poplašil, když jsem vyprošťoval uvízlý háček a vydal se proto do další tůně, nebo spíš tůňky, po proudu. Zde mi spadl pěkný lipan, když jsem jeho špatně znatelný záběr považoval za vázku. Přesunul jsem se ještě níže po proudu, ale voda z tajícího sněhu rychle stoupala, ještě více se zkalila a záběry ustaly, přestože jsem prochytával dost pěkná místa. Pouze jedna ryba, asi malý siven, mi spadla při zdolávání.

      V sobotu jsme vyrazili dostejného úseku ještě jednou. Táta zkoušel kostičku salámu, já zůstal věrný krevetkám. Táta zvolil horní tůň a já sešel níže do tůně, kde mi spadl dem předtím lipan. Slyšel jsem, jak mi táta hlásí jednu sklepanou rybu, když i můj splávek se potopil a já vytáhl sivena kolem míry. Pak jsem opět v tůni uvázl a přesunul se hodně po proudu až za ohbí řeky naproti prvním chatám. Zdejší tůně jsou pěknými tloušti, ale i úhoři (na jaře) pověstné. Táta o jednoho pěkného tlouště přišel, když stahoval splávek a ryba nástrahu sebrala tak, že splávek nepotopila. Pomalu jsme docházeli k největším dvěma tůním nad mostem. Táta v jedné z nich chytil nejprve perlína kolem míry a tlouště 32 cm, já v druhé pouštěl dva tlouště kolem 28-30 cm. Blížil se čas odjezdu a tak jsme se podél řeky vraceli zpět. Rozhodl jsem se vyzkoušet tůňku za padlým stromem v řece, což se mi vyplatilo. Splávek se rozjel proti vodě a po záseku jsem si chvíli pohrál s násadovým duhákem kolem 23 cm. Táta i já jsme to ještě zkusili v tůních, kde jsme začínali, a výsledkem byli čtyři siveni, dva chytil táta na salám a dva já na krevety, přičemž jsem se musel podivovat nad hltavostí jednoho z nich, když při délceasi 12 cm zbaštil jedenapůlcentimetrovou krevetu. Háček jsem mu musel ustřihnout. Slunce zapadalo a tak jsme se vydali zpátky na autobus, který nám jel za 40 minut. Toho jsme využili a dali si v restauraci " Amerika" kafe a já navíc i jedno pivo za značně lidovou cenu 7,50 za 10°.

      V neděli jsem nikam nejel, protože v Počasí na Nově sliboval Jančařík celý den vytrvalé srážky. Jaké bylo mé překvapení, když kromě pár sněhových vloček od osmi skoro nesněžilo a až kolem druhé hodiny odpoledne se spustila hustá přeháňka deště se sněhem. To jsem byl na cestě do Dolců, kde je asi 10 ha sportovní rybník, bohužel, jak se ukázalo později, zcela zamrzlý, přestože 3 chovné rybníky nad ním byly buď zcela, nebo alespoň zčásti rozmrzlé.

      V pondělí se počasí prudce změnilo, od rána sněžilo a foukal studený vítr, takže v Havlovicích na Úpě jsem vydržel se značným sebezapřením. Připomínal jsem chvíleemi sněhuláka a sledovat splávek v husté sněhové chumelenici je značný nápor na oči. Ryby změmili svůj názor na krevety asi tak, jako se změnilo počasí. Záběry téměř nepřicházely. Sice se mi hned po příchodu k vodě podařilo chytit malého potočáka v horní tůni, ale pak jsem byl až do dvou hodin bez záběru. Nakonec jsem mírovou rybu, přesněji tlouště, přeci jen chytil, a to v tůni, kde tátovi v sobotu spadl podstatně větší tloušť. Tento měl jen asi 28 cm a tak šel zpátky do svého rodného živlu. Pak jsem byl rád, že se mohu chůzí cestou na autobus alespoň trochu zahřát. Slunko se sice občas objevilo mezi býlými mraky, ale při vystupování v Trutnově z autobusu už zase sněžilo o stošest. Tři vycházky a vždy se nějaká ta rybyčka spletla. Nezbývá než poděkovat svatému Petrovi za trochu toho jara uprostřed zimy a těšit se na další vycházky k vodě.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.