Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      vzpomínání:

      Jak jsem potkal siveny

      Při pročítání čísla 4/99 Rybářství mě na stránkách 168-170 velice zaujal článek pana Vostradovského o sivenu americkém. I pro mě, jako pstruhaře, je siven ryba, která díky své určité vzácnosti výskytu a pestrosti zbarvení má punc výjimečnosti. Proto jsem se rozhodl napsat pár řádek o mých setkáních se siveny. Nejde mi o to suplovat článek z časopisu, pouze rybáře seznámit s vlastními zkušenostmi s lovem, a tak trochu si zavzpomínat na svá rybářská putování.

      Poprvé jsem se s živým sivenem setkal jednoho letního odpoledne na Metuji 5 pod jezem U kozínku. Tenkrát jsem, coby třináctiletý, pstruhařil teprve druhým rokem a právě pod jezem jsem končil nepříliš úspěšný rybolov. Cestou proti proudu Metuje se mi podařilo přijít o pár třpytek a nechtěl jsem už riskovat další ztráty. Proto jsem uvažoval, čím bych třpytku nahradil. V krabičce jsem nalezl jakousi opelichanou mušku, která v době své slávy byla snad rudořitkou, ale teď to bylo spíš torzo, bez nožiček a s roztřepeným tílkem. A tak jsem se rozhodl "zamuškařit si". Asi 20 cm před mušku jsem na vlasec stiskl malý broček (páni muškaři snad prominou, tenkrát se to ještě smělo) a pod jezem, do proudu pod výtokem z tůně, jsem šlehal prutem mouchu. Po chvíli mi v prutu cuklo a na háčku se třepala rybka podobná pstruhovi s olivovým tygrovaným hřbetem. Ocelově modré boky měla posety pestrými tečkami v barvě žluté, bílé a čevené, ploutve bíle lemovány jakoby od mlíčí. Byl to siven, tedy spíše sivenek, protože měřil něco přes 20 cm. Už od prvního setkání jsem si tuto rybu oblíbil. Poznal jsem ji okamžitě podle fotografií a obrázků v rybářských knížkách a časopisech, které jsem tehdy přímo hltal. Bohužel dodnes je spousta rybářů, kteří nerozeznají sivena od duháka nebo potočáka, a ať už nevědomky nebo záměrně lžou, když si ponechají sivena na podzim v době hájení. I později jem během svých dalších výprav na Metuji a Olšavku ještě pár sivenů chytil, ale vždy to byl mimořádně vzácný úlovek. Pouze na Olšavce ve Velkém Dřevíči asi 1 km nad soutokem s Metují jsem chytil sivena opakovaně, a to pod jezem v náhoně k jakési staré továrně. Zpravidla ryby běžné velikosti do 29 cm.

      Jistý posun k lepšímu nastal v době mého studia na gymnáziu, když mi spolužák Tomáš prozradil své místo v Prosečném, na Labi 38 pod jezem, říkalo se mu Na kucmucu. Bylo skutečně dobré na siveny, kteří tu byly dominantní rybou. Na Black furry jsem jich tu chytil celkem dost, včetně mého nejdelšího sivena z českých vod - 37 cm a 40 dkg.

      Kousek níž, na Labi 37, bylo také jedno velmi dobré místo na siveny. Asi půl kilometru po proudu od místa, kde pod Hostinným řeku přetíná silniční most s hlavním tahem na Dvůr Králové a Starou Paku, je splav. Ještě sto metrů níže byly u pravého břehu v řece zbytky staré navigace v podobě velkých pískovcových kvádrů ,a tady jsem skoro pokaždé chytil nějakého sivena. Zpravidla šlo o ryby kolem míry, ale mám odtud i sivena délky 32 cm. Je zajímavé, že jinde v řece jsem sivena zpravidla nechytil. Ryby se zde zdržovaly asi 2 roky a pak zmizely, a už nikdy jsem je tam nechytil. Asi po dvou letech však táta chytil o něco níže, nad soutokem s Pilníkovským potokem, pěkného sivena 37 cm a vyrovnal tak můj rekord z Kucmucu.

      Na Revír Labe 36 P v Debrném jsme s tátou často na podzim vyráželi vláčet na duháky, a sice pod jez, který byl tenkrát součástí mimopstruhového revíru Labe 36. Občas se nám zadařilo, a ulovili jsme zpravidla pěkné siveny přes 30 cm, kteří sem, hnáni pudem plození k výtěru, vyjížděli z nižších úseků toku. Bohužel dále proti proudu je vysoká hradba jezu nepustila, a tak se zde shromažďovali se svými jasnými barvami a pomerančovými břichy a občas se seznámili s našimi třpytkami nebo rybičkami. Nikdy jsem nenašel odvahu vyfotit ty krásně zbarvené ryby na koberci spadaného listí zářícího všemi barvami podzimu ze strachu před poškozením tehdy již hájených salmonidů. Ale fotka by to byla skvělá. Zajímavé bylo, že v době, kdy se siveni lovit směli, jsme tam na ně nenarazili.

      Další mé setkání se siveny se datuje do dob studií na VŠZ v Brně, kdy se nám při jarním lovu tloušťů na splávek podařilo náhodně objevit stanoviště velkých potočáků na Svitavě 1. Protože přívlač byla už tehdy povolena od 16.dubna, vyrazili jsme tam na zahájení. Na Cejlu pod splavem jsem hned zrána chytil na třpytku dva krásné potočáky přes 40 cm. Pak to přestalo brát a já zoufale měnil třpytky, až jsem tam vrazil svoji první rapalu - 5 cm duháčka, kterého jsem si krátce předtím koupil v Gammarusu. V silném proudu, kousek níž pod splavem, pracoval wobbler opravdu pěkně. Náhle jem uviděl záblesk a silný úder do prutu mě nenechal na pochybách, že zabrala větší ryba, které se z proudu opravdu nechtělo. Typoval jsem potočáka kolem 40 cm. Bál jsem se, že mi ho proud spláchne z háčku, ale ryba byla naštěstí dobře zaseklá. Až když jsem sešel asi 10 m níže a podařilo se mi rybu vyvézt do tišiny mimo proud, poznal jsem podle tygrování hřbetu a bílých ploutví, že je to krásný siven, pevně zaseklý v dolní čelisti. Teď už jsem věřil, že rybu zdolám. A opravdu, jedno máchnutí podběráku, a ryba byla moje. Siven měl 35 cm, ale byl neuvěřitelně zmasilý a vysoký. Teprve nyní jsem si všiml, že má zkrácenou páteř a nebýt této deformace, měl by určitě ke 40 cm. V každém případě vážil přesně půl kila a byl to můj nejtěžší siven z České republiky.

      Později jsem jich chytl na Svitavě mnoho, hlavně v úseku od jezu v Obřanech po výtok z náhonu turbíny u Apola v Husovicích. Zde jsem byl také svědkem, jak starší rybář na podzim, při kontrole rybářskou stráží, vykazoval 3 ulovené a tehdy již hájené siveny jako duháky, a strašně se rozčiloval, že má přijít o povolenku.

      V době mého pobytu v Brně jsme také na podzim lovili agregátem v Bílém potoku, který se vlévá v Bítýšce do Svratky. Z řeky sem do tření vytáhlo spousta krásných sivenů, i hodně přes 30 cm, přestože zjara jsme tam při podobném odlovu nechytili ani jednoho. Proto jsem se následující rok zaměřil i na Svratku 6, a kromě bolenů, potočáků a jednoho duháka jsem ulovil i 3 siveny od 27 do 32 cm.

      V té době ale už byla mojí hlavní sivenovou vodou řeka Úpa, kam se po vyčištění řeky v roce 91 nasadilo mnoho duháků a sivenů z líhně v Hynčicích, protože nebylo dost násady potočáka. Siveni brali krásně na suché mušky, nejčastěji rudořitky, nebo večer na bílou můrku. Nejvíce jich bylo v úseku mezi hájeným pásmem a hotelem Horník. Tehdy jsem měl z Úpy 5 celkem 12 sivenů do 33 cm. Siveni se zde stále vyskytují, i když ne v tak velkém počtu, a zpravidla ryby pod míru nebo těsně kolem míry. Vloni jsem na zahájení pod splavem u Depa ČD chytil sivena 29 cm a asi o týden později v úseku u koupaliště ještě jednoho 28 cm. Na konci pstruhového úseku u poříčské elektrárny v létě pak rovněž několik sivenů 28-29 cm.

      Také na mimopstruhové Úpě 4 jsem často chytal (a chytám) siveny až po jez v Ratibořicích. Největšího 33 cm jsem loni chytil na 5 cm wobbler Lauri ve velké tůni v Bajeráku čtyři dny po 16. červnu, když jsem se vrátil z třídenního lovu štik na Sl. Hartě. Voda byla dost kalná a tak mě překvapilo, že siven wobblera vůbec vzal. Byla to jediná mírová ryba toho dne, ale krásně zmasilá, a skvěle bojovala. Dokonce se osvobodila z háčku, ale naštěstí až nad podběrákem.

      V zimě 1997 napomohlo značnému výskytu sivena nechtěné zarybnění, když po poškození hráze uteklo z rybníčku na svazové líhni ve Lhotě u Trutnova do chovného potoka a následně do Úpy asi 10.000 sivenů kolem 20-25 cm. Po pstruhovém zahájení následoval masakr, kdy rybáři chytali desítky sivenů kolem míry, pracně je přeměřovali a ty přesně míráky s jásotem zabíjeli, a ten mě tak znechutil, že jsem se do spodního úseku k poříčské elektrárně vydal až v létě.

      Aby byl můj výčet revírů, kde jsem ulovil nějakého sivena, úplný, musím se zmínit i o Moravici 7, kde jsem pod pstruhárnou ve Valšově rovněž chytal siveny. Ale jen ryby kolem míry (23 cm). Ale údajně jsou tu i větší. Ryby sem unikají ze pstruhárny, což bylo na "mých" rybách vidět (zdegenerované ploutve a malá hlava), ale také se nasazují. Vloni jsem tam byl jen 2x, těžko tedy mohu soudit, kolik sivenů ve Valšově vlastně je. Letos bych se tam rád podíval častěji.

      Letos jsem svého posledního sivena ulovil v únoru, když jsme s otcem vyrazili na lov tloušťů do Havlovic na Úpu 3. V tůni, kde pravidelně začínám s lovem, jsem na plavanou, na kostičku salámu, chytl nejprve jednoho tlouště asi 28 cm a tři malé násadové duháky. Po prochytání tůně jsem se vydal nad tůň a nechával splávek proplouvat proudem do tůně. Po deseti minutách, kdy jsem se už chtěl přesunout do další tůně po proudu, se splávek náhle zastavil a mírně přitopil. Nebyl jsem si jistý, zda se nejedná o vázku, ale pro jistotu jsem mírně přisekl. Skutečně to zpočátku na vázku vypadalo, ale pak se splávek rozjel přes proud k protějšímu břehu a ryba se nechtěla odlepit ode dna. Držel jsem ji svým prutem 3,60 za proudem a zdolával ji směrem do tůně. Asi třikrát zajela zpátky do proudu, ale nakonec přece jen splavala na horní konec tůně, a teprve tam jsem ji navedl ke břehu, bez obav, že mi v proudu spadne z mého malého háčku bez protihrotu. Stále ještě to vypadalo na menší parmu, ale u břehu jsem poznal, že úlovkem je dobře živená jikernačka sivena, hodně přes 30 cm, která samozřejmě dostala svobodu, a tak je naděje, že ji já nebo jiný rybář po 16. červnu chytneme znovu.

      siven - mlíčákNa závěr vyprávění o sivenech si nechávám příběh toho svého největšího, kterého se mi podařilo chytit na podzim 1992 u Ružomberoku na Slovensku. Měli jsme tam tehdy semestrální praxi na pstruhárně na Bielom Potoku, do rozpadu federace chyběly už jen týdny. Ve vesnici byla jen hospoda a konzum, do Ružomberoku toho moc nejezdilo, a tak jsme uvítali, když nám vedoucí pstruhárny povolil chytat v kanálu na výtoku ze pstruhárny. Já i kamarád Vlado jsme měli sebou teleskopický proutek, a tak hurá na ně. Bavili jsme se lovem na třpytku. Duháků byl plný náhon, a brali jak vzteklí. Plnou vaničku jsme po naplnění odváželi na pstruhárnu a pstruhy vysypali k tržním rybám. Jednou po prochytání kanálu jsem se rozhodl zkusit štěstí v tůni pod ústím kanálu do Revůci. Tůň byla hluboká a tak jsem se, v očekávání větší ryby, rozhodl vyměnit svou black fury č. 1 za měděnou Aglii TW č. 3. Zpočátku jeli za třpytkou jen menší duháci, ale najednou se vyvalila z vývařiště pod ústím kanálu ryba, chňapla třpytku a já tentokrát nebyl ani na okamžik na pochybách, že tam mám největšího sivena svého dosavadního rybářského života. Bojoval opravdu zuřivě, chvíli u dna, hned se zase válel u hladiny, a já jenom doufal, že třpytka je dobře zaseklá. Při boji u hladiny jsem byl fascinován jeho silou a pestrými barvami, které teď v době tření přímo zářily v temných vodách tůně. Nakonec ryba vyskočila proti proudu do kanálu a jela proti vodě. Tam už pro Vláda nebylo problémem nastavit jí do cesty podběrák a rybu mi hned napoprvé úspěšně podebrat. Neměřili jsme ji, ale z fotografie, kterou mi Vlado udělal, je zřejmé, že je to krásný mlíčák kolem 45 cm, nádherně vybarvený. Rybu jsme opatrně uložili do vaničky a pustili mezi ostatní generační siveny na líhni. O několik dní později jsme je pak vytírali.

      Fotografie tohoto sivena je bohužel mojí jedinou vzpomínkou na kamaráda, který později tragicky zahynul při dopravní nehodě.

      Pepa Brát

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.