Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      28. - 31. května 1999:

      Prodloužený víkend v Trutnově

      V sobotu slavil taťka narozky, a tak jsem si vymohl u ženy propustku do Trutnova a na pátek a pondělí vzal dovolenou. Po nezbytném odpoledním úklidu, který byl manželčinou podmínkou pro souhlas s cestou, jsem si nachystal věci, trochu si pospal a v 01:27 vyrazil tramvají na noční rychlík do Prahy. Jenže nějaký opilý idiot hodil po výjezdu ze zastávky do tramvaje půllitr, který udělal do okna díru o průměru 10 cm jen půl metru ode mne a roztříštil se u protější stěny. Řidič čekal na policii a tak mi ujel rychlík. Musel jsem jet dalším s přestupem v Přerově a tak jsem dorazil do Trutnova až po deváté hodině.

      Šel jsem kolem Úpy a bylo mi jasné, že dneska by to mohlo jít. Voda byla čistá a poměrně nízká, i když před týdnem šla ještě sněhovka. Právě doba po odtání sněhových vod bývá velice úspěšná. V řece se dělala kolečka a já slintal nedočkavostí, až nahodím. Doma jsem se rychle převlékl, něco málo pojedl, povykládal s mamkou a sestrou a vydal se nad hájené pásmo k peřejím nad ekonomkou.

      Zprvu jsem na svého black tigera 2,5 cm chytil jen podměrečné pstruhy a jednoho sice mírového, ale totálně vyhublého sivena. V horním konci peřejí jsem pak chytil zmasilého potočáka 28 cm a kousek výše pod jízkem u nádraží jsem si už připadal jak v rybářském ráji. Chytal jsem jednoho pstruha za druhým a nechal si ještě jednoho 28 a 29 cm, pak už jsem pouštěl, protože bych musel jít od vody, a to se mi nechtělo. Po třetí hodině mě přepadl hlad, a tak jsem si vybral ještě jednoho 30 cm pstruha a zakončil pěkný den. Bohužel právě ta 30ka mi při zdolávání zajela do proudu a tlak vody a váhu pstruha lopatka wobbleru nevydržela a vylomila se i s kusem plastu nad lopatkou. Ta odpadla hned ve vodě a tudíž jsem neměl, jak ji přilepit. Tak malý wobbler ve stejné barvě jsem neměl, a tak jsem byl dost naštvaný a přemýšlel, čím ho nahradím.

      V sobotu jsem šel k vodě hned ráno na šestou, a začal nad ekonomkou. Nakonec jsem zvolil za nástrahu Dorado invader 5 cm v černé barvě se stříbrnými tečkami. Sešel jsem až k mostu na samou hranici hájeného pásma, a hned nad mostem jsem chytil nejprve 30 cm potočáka hned u břehu, a po chvíli i svého prvného duháka z Úpy. Měl jen 26 cm, ale vzal jsem si ho jako raritu, protože duháka jsem na Úpě 5 přímo ve městě letos ani za celý předchozí rok nechytil. Navíc byl pěkně vypasený. Do peřejí pod jízkem u nádraží jsem nasadil Salmo hornet 4 cm gold, protože v proudech jde více ke dnu. Došel jsem až k jízku a opět chytil pár pstruhů do 28 cm, které jsem pustil. Pak mi ale prut v proudu pod mostem u nádraží začal pumpovat, a já začal zdolávat něco většího. Nejprve jsem pstruha neviděl, protože bojoval v tůni pod mostem, ale poté se vydal po proudu pode mě, kde jsem ho viděl v plné kráse a odhadoval ho na 35 cm. Pstruha jsem úspěšně zdolal a můj odhad byl skoro přesný. Měl 34 cm a z tlamy při vyndávání wobbleru vydávil pstruha tak 12 cm a při kuchání jsem našel ještě jednoho asi 10 cm. Takže pěkný kanibal.

      Pokračoval jsem proti proudu a u peřejí na úrovni autobusového nádraží jsem postupně chytil, stále na Salmo, v jedné malé tůňce mezi velkými balvany, přes které se valila voda, 3 pstruhy, z nichž toho největšího - 30 cm, jsem si ponechal, zapsal ryby a šel domů podle vody. U lázní jsem potkal tátu, který se zrovna vracel z úseku pod hájeným pásmem, kde chytil na mouchu jen 1 pstruha 27 cm, takže vobler tentokrát slavil větší úspěch.

      Večer jsem se věnoval oslavě tátových narozenin a tak se mi v neděli ráno nechtělo moc stávat. Navíc jsem měl vyčerpané všechny tři pstruhové docházky. Proto jsem se vydal na ryby až po obědě stejným vlakem, kterým jela švagrová s neteří a mojí sestrou do Adršpachu na pískovnu se vykoupat. Já vystoupil v Radvanicích a šel hodinu na Kuprovku nad Jívku, která byla vždy vyhlášená svou malebností a klidem. Tentokrát to ale neplatilo. Na opačném konci rybníka měli sraz motorkáři, kteří měli ssebou aparaturu s pěkně tvrdou muzikou, ale občas pouštěli i country, a do toho jakýsi dýdžej vyřvával opilecké slátaniny a vyluzoval nelibozvučné zvířecí pazvuky a skřeky. Fakt jako na pouti. A to vše v CHKO Broumovsko. Nicméně za 3 a půl hodiny jsem chytl 3 asi 40 dkg plotice plné jiker, na splávek pak spoustu malých perlínů a jednoho karáska. Kapr mi ale nezabral. Chytal jsem na chlebové těsto s trochou scopexu od jet fishe. Záběr stíhal záběr a já se pěkně bavil. Jenom natěžko jsem každou chvíli sekal do prázdna, protože mi po nakrmení lezli přes vlasec raci a také perlíni a plotičky větší kuličku těsta na kapra jen tlačili před sebou a dělali záběry. Rybář vedle mne měl sice záběry jen 2, ale chytil 2 kapry, pro změnu na strouhankové těsto. V sedm se přihnala bouřka zrovna když jsem balil a šel na vlak, takže jsem trochu zmokl. Ale než jsem došel na nádraží, už zase svítilo slunko. V Trutnově cestou od vlaku jsem ještě potkal taťku, který zrovna jel z Poříčí, kde to opět zkoušel s muškařením a měl 2 pstruhy 30 a 32 cm.

      V pondělí jsem se vydal opět na pstruhy nad ekonomku, ale tentokrát to byl den blbec. Prochytával jsem první peřej nad mostem a uvázl s wobblerem. Dobrodil jsem si, wobblera vyprostil a přebrodil pak celou řeku. Rozhodl jsem se prochytat tůň naproti schodům v navigaci z druhé strany. Po asi pátém náhozu mi vyjel z hloubky tůně do mělčiny u proudu pstruh tak 35 cm a nakonec to vzal. Držel se v proudu u výtoku z tůně a až po delší době sjel ke břehu pode mne, kde jsem ho chtěl vyhodit na břeh, ale těsně před tím se vypnul. Skočil jsem po něm s podběrákem, ale pstruh byl rychlejší a já se akorát osvěžil sprškou úpské vody. Pak jsem neměl, krom pár drbanců, záběr až k velké tůni nad autobusovým nádražím, kde mi to vzal ještě větší pstruh. Dlouho bojoval v tůni u dna a jen klepal hlavou, pak jezdil tůní sem a tam, nakonec vyjel proti proudu, udělal prudký výpad ke mně, vlasec povolil, protože jsem nestačil dovíjet a ... ano, správně tušíte, také se vyhákl. Na horním konci tůně jsem pak měl záběr hned pod břehem při vytahování wobblera z vody, institnktivně jsem zasekl a pstruh letěl z vody, kde spadl na pískovcový balvan. Nechtěl jsem riskovat, že pojde, když ho obitého pustím, a tak jsem si ho vzal. Měl jen 27 cm. Došel jsem až k mostu u depa ČD a přitom chytil jen pár malých pstruhů do 27 cm. Moc to nešlo. Pod splavem mi v proudu zabral pstruh kolem 30 cm, ale vzápětí po záseku dvakrát vyskočil do vzduchu a při tom druhém pokusu se mu podařilo získat svobodu. O pár náhozů později jsem opět zasekl v tůni pod splavem pstruha, a zpočátku se zdálo, že bude mít alespoň 28 cm, ale nakonec se ukázalo, že je to menší pstruh chycený za oko a krvácí, takže jsem ho také vzal.

      Rozmrzen, že jsem musel vzít dva menší pstruhy, kteří by normálně dostali svobodu, jsem skončil s chytáním a chtěl jít domů. Pak mi to ale nedalo a šel jsem zkusit štěstí ještě v náhonu nad malou vodní elektrárnu. Náhon je přírodní nevybetonovaný a v podstatě připomíná menší prudší potok, včetně statných stromů na břehu. Hned v první tůni jsem zasekl pstruha, který se odlepil od protějšího břehu a jel za wobblerem. Vzal až mě pod nohama. Byl to krásně dočerna zabarvený pstruh 29 cm. Také on měl v sobě malého pstruha. Naladěn přece jen jakýms takýms úspěchem jsem zkoušel štěstí dál a došel na místo, kde náhon vtéká do tunelu. Nepovedl se mi hod, wobbler přeletěl přes rezavou trubku vedoucí přes náhon a navíc ještě přes větev olše visící nad vodou. Chtěl jsem wobblera dovést až k větvi a přehodit ho na druhou stranu, ale než stačil wobbler opustit vodu, uchvátil ho pstruh, který se zasekl, vlasec se zadřel mezi kůru a nešel navíjet. Pstruh mlátil s větví, já zkoušel hloubku a nakonec jsem se začal svlékat. Co nejrychleji do slip a pro pstruha jsem si dobrodil, i když v proudu náhonu a studené vodě to nebylo nic příjemného. Ale povedlo se, pstruha, který měl tak asi 27 cm, jsem odháčkoval, vlasec vymotal z větví a radši to zabalil a šel domů.

      Po 7 týdnech jsem si tak na Úpě opět pěkně zachytal, až na to smolné pondělí. Do zahájení lovu dravců asi už nikam jet nestihnu, takže "Ať žije 16. červen!"

      Pepa Brát

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.