Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      3. července 1999:

      Má první výprava za štikama,
      aneb jak chytá začátečník přívlačí.

      V sobotu 3.7. jsem poprvé vyrazil s Tomášem M. a Petrem J. na Slezskou Hartu chytat přívlačí. Petr si to ještě večer před odjezdem rozmyslel a vzal si pruty na těžko. Pln očekávání, jak se mi bude dařit, jsem již ve 4 hodiny 20 minut byl v Leskovci, kde jsem značně znervózněn premiérou čekal na Tomáše. Nebe bylo čisté a naznačovalo, že bude nádherný den. Nad vodou byl jen lehký opar a toto romantické ráno nám pokazil jen kocour, který z kamenné zídky, na které jsme čekali, sebral Petrovi svačinu a půlku jí za tu chvíli, než jsme si toho stačili všimnout, zblajznul. Tomáš dorazil o 5 minut později a poté jsme vyrazili na místo tzv. Skalka, kde se nacházel malý záliv. Ovšem, než jsem tam došel, pěkně mi z ranní rosy čvachtalo v teniskách. Nedal jsem se ale odradit tímto nepříjemným pocitem i zvukem a můj lovecký pud mne hnal neustále dopředu, vstříc novým zážitkům.

      Dorazili jsme na místo útoku na ty největší kusy dravců, kteří se na Hartě nacházejí. Začal jsem navazovat, když už Tomáš coby zkušenější lovec začal vláčet. Než jsem stačil odmaturovat ve vázání návazců, Tom již tahal na twistra první kus štiky (respektive štičky do 40 cm). S velikou slávou a pomocí Tomáše jsem se připravoval na vůbec svůj premiérový nához. Nához se zdařil a já čekal, co se bude dít. Nedělo se nic. Po několika náhozech jsem ucítil tlak v prutu, buchot srdce, zaseknu a ………a nic. Zachytil jsem o nějakou vázku. Nicméně rotačku se mi podařilo vyprostit a vláčel jsem neoblomně dál.

      Po několika dalších náhozech opět tlak v prutu a já v domnění, že jde o další vázku, trhnul, abych o ní opět nezachytil, ale co se nestalo! Špička prutu se začala třepat a já tahal první štiku v životě! Můj pocit vzrušení se nedá ani popsat. Přitáhl jsem ji blíže ke břehu, kde jsem viděl její krásné statné tělo, no prostě kus! (- asi 35 cm, ale pro mne do tohoto dne ta nejhezčí ryba!). Tomáš mi ji musel odháčkovat, tímto mu ještě jednou děkuji, protože já měl strach, že mne kousne, a k tomu jsem se ještě třepal jak osika z toho vzrušení či šoku. (Nevím, co to je, ale adrenalin byl hodně vysoko, asi tak jako sjezd na lyžích z AIGUILLE du MIDI do CHAMONIX.) Inu, vždycky to poprvé je nejzajímavější. Ještě jsem pak dostal od Toma kázání, že mám příště sekat, ale já měl myšlenky stejně s tou štikou ve vodě.

      Po tomto úspěchu jsme šli o kousek dál a já opět ucítil tlak. Tentokrát jsem zásek provedl a chytil další skvostnou dámu o velikosti zhruba té předešlé. Do třetice jsem opět ucítil tlak v prutu a já celý rozohněný předešlým úspěchem seknu a ………………….. a zůstal jsem zaseklý na vázce. Takže rotačka byla v čudu. Navázal jsem tedy woblera, ale i ten hned po prvním náhozu zůstal na vázce. Začala má černá hodinka. Dal jsem další rotačku, ale po několika náhozech jsem opět zachytil o vázku. Teď už jsem se začal vztekat. Přemýšlel jsem, že podle vzoru Pepíka Bráta se začnu kromě rybaření věnovat i potápění, ale Tom mne vyvedl z mého psychického rozpoložení a já navázal plovoucího woblera s tmavým hřbetem a bledě modrým břichem. Mezitím, než jsem navázal woblera, stihl jsem však urvat ještě další 2 twistry. Poté jsme vylezli na trošku vyvýšenější skalku a já stál na kamenu nad vodou a po několika marných náhozech si začal hrát s woblerem, abych vůbec viděl, jak funguje. Asi po minutě mého hraní jsem zahlédl jen mihnutí stínu a ucítil prudký náraz do prutu. Byl jsem z toho v takovém šoku, že jsem zapomněl seknout a navíc jsem ještě sklopil prut směrem k vodě. Ale štika byla chycené dobře a silon to vydržel. Po několika akrobatických vývrtkách jsem štiku dotáhl ke břehu. Byla to již celkem pěkně vyvinutá dáma, do půl metru jí chyběly už jen 2 cm. Až si pro ni přijdu příští rok, tak snad bude mít - doufám - alespoň těch 60 cm. Doufám, že to ale přežije, protože, když jsem ji měl v podběráku, začala sebou mrskat a wobler se zachytil i o síťku a štice jsem nechtě urval kousek rtu. Po puštění zpět do vody se nějak divně chovala...

      Pak jsem převázal na svou poslední rotačku, ale tu jsem také po několika náhozech utrhl. Navázal jsem tedy své poslední lanko a na něj jsem zavěsil bílého twistra. A vláčel a vláčel a twistroval a vláčel.

      Kolem 8 hodiny ranní jsme se začali vracet zpět k místu, kde jsme začali, a já po chvíli lapil na bílého twistra štiku zhruba stejně velkou, jako byla ta poslední.

      No a závěr patřil mistrům. Urval jsem i posledního twistra. Neměl jsem již nic, sednul jsem na bobek a zabalil si věci. Po chvíli to Tomáš zabalil taky a vyrazili jsme za Petrem, který o kus dál marně lovil kapry. Po cestě jsme ještě viděli pár větších okounů, kteří se po předložení nástrahy za ní vydali a jezdili podle ní, ale ani jeden na ni neskočil. Hold, jsou to vykukové. Viděl jsem i tu svou krásku, jak stála pod břehem a stále se asi nějak nemohla vzpamatovat ze šrámů, které jsem jí způsobil. Jsem to ale hrozný gauner, ale budiž mi snad dalšími kolegy rybáři odpuštěno, že to nebylo úmyslně. Pevně doufám, že se ale vzpamatovala a dneska už dál vesele loví.

      Takže suma sumárum dopadla přívlač pro mně úspěchem i neúspěchem. Úspěch: 4 štiky, neúspěch: 7 urvaných nástrah. Tomáš chytil také 4 štiky, z to dvěma chybělo do půl metru jen málo.

      Doufám, že má další výprava bude ještě úspěšnější než tato a že nechám ve vodě méně nástrah a chytnu i nějakou tu mírovou dámu Harty.

      Michal

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.