Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      4. - 10. července 1999:

      Dovolená v Trutnově,
      aneb jak jsem si zachytal pstruhy.

      V neděli 4.7. jsem s rodinou vyrazil na dlouho očekávanou dovolenou k rodičům do Trutnova a těšil se, jak si zapstruhařím na Úpě ve městě i pod Trutnovem. Celkem se má očekávání splnila, i když žádný trofejní úlovek se opět nekonal.

      V neděli po příjezdu jsem se k vodě dostal až před osmou večer a vydal se na svůj oblíbený úsek nad splav u ekonomické školy. Ryby moc nebrali, voda byla čistá a zapadlá a kromě jednoho podmíráka jsem zpočátku neměl ani záběr. Až nad mostem u nádraží ČD jsem chytil hned kousek nad mostním pilířem pstruha 33 cm a asi za 20 minut v pláni nad mostem i potočáka 32 cm. V poslední fázi zdolávání se vypnul z malého trojháčku na mém Salmu hornet gold 4 cm, ale naštěstí až nad podběrákem.

      Potěšen pěknými pstruhy jsem hned v pondělí ráno vyrazil do stejného úseku. V tažné tůni nad mostem u ekonomky se spletla jedna třicítka, která zabrala až mě pod nohama po výletu za nástrahou ke břehu. Dalšího, tentokrát o centimetr menšího pstruha jsem chytil v proudech asi napůl cesty mezi mostem u ekonomky a mostem u nádraží. Přímo pod mostem u nádraží jsem pak chytil i vypaseného potočáka 28 cm, který při vyprošťování vobleru vyvrhl malého pstružka. Pak se mi dlouho nepodařilo kromě několika pstruhů do 27 cm chytit bernou rybu. V osm hodin jsem se rozhodl zkončit, protože slunko už pěkně připalovalo a já měl být v osm doma a už tak jsem měl zpoždění. Naposledy jsem nahodil proti proudu k velkému balvanu asi 100 m nad úrovní autobusového nádraží a po pár metrech vláčení po proudu mi špička prutu začala ramplovat a tento pstruh měl také 30 cm. Takže se štěstím jsem si odchytal. V tom horku by to ale dál stejně nemělo cenu.

      Večer cestou z chalupy jsem se nechal vysadit v Bohuslavicích u silničního mostu a vyrazil jsem na MP Úpu 4. Táta mi dal tip na duhákové místo při odbočování náhonu z řeky na turbínu. Viděl jsem, že se občas dělají kroužky a ryby cosi sbírají. Nahodil jsem zlaté salmo kolmo do řeky a zvolna přitahoval podel dělicí zdi mezi řekou a náhonem. Wobler šel v hloubce až těsně k betonové navigaci a byl již z mého zorného pole těsně u zdi, když jsem ucítil, že mám na prutu nějakého dravce. Zmítající se rybu, kterou jsem stále neviděl, jsem vyhodil nahoru na břeh a k mému velkému překvapení byl úlovkem téměř 40dkg okoun - 30 cm, který měl woblera až v zadní části tlamy. Nikdy dříve jsem tak vysoko na Úpě okouna nechytil. Sešel jsem pod splav, kde skákali pstruzi proti splavu, což mě v tuto roční dobu dost překvapilo. S něčím podobným se můžete běžně setkat v září, kdy jdou pstruzi do tření, ale v červenci? Pod splavem jsem kromě chuchvalců řas nic nechytil, a ani žížalář z druhé strany řeky pod splavem neuspěl. Pak jsem prošel dlouhý úsek až k mostu přes řeku, kde mi dvakrát cosi drblo, ale rybu jsem nezasekl. Zato o pár hodů později jsem zasekl vázku tak dokonale, že jsem se po marné snaze uvolnit nástrahu svlékl do slip a pro voblera si došel. Vyprostil jsem ho, ale za cenu vylomení již kdysi ulomené části nad lopatkou a i kolem očka na konci vobleru se část těla drobně odlamovala. Naštěstí wobler i po takovém zmrzačení nepřestal pracovat, i když jeho chod byl poněkud divočejší. Bez záběru jsem došel až k jezu u čističky. Vynechal jsem asi 300 m úsek nad jezem a teprve pak sešel z cesty lopuchovou a kopřivovou džunglí k vodě. Hned po pár hodech jsem chytil podměrečného potočáka a o chvíli později dalšího. Pak mi po náhozu k protějšímu břehu spadl větší pstruh. V té chvíli opět klesla voda, protože nad Trutnovem zase nadržovali vodu na jez, a já se vydal podél náhle téměř vyschlého řečiště do hlubších partií, kde jsem přeci jen doufal, že by něco mohlo zabrat.

      Vůbec nedokážu pochopit, jak někdo může povolit takovou manipulaci s vodou, kdy se během jedné hodiny dvakrát vystřídá příval a téměř vyschlá řeka. Drobné rybky, hlavně vranky a malí pstruzi, se zmateně mrskají v kalužích podél břehu a některé se udusí, protože v letních horkých dnech se dalšího spásného přívalu, který by zvedl hladinu řeky, již nedočkají. Zvláště v místě nad splavem u čističky, kde je poměrně mělké, široké a balvanité koryto, má toto kolísání hladiny až o dvacet centimetrů katastrofální následky. Sám jsem našel dva udušené pstruhy, které pokles zastihl v mělčině. Jediný, komu toto svědčí, jsou ledňáčci a skorci, pro které jsou zmatené bezbranné rybky snadnou kořistí, a těchto jistě krásných opeřenců je teď podél řeky opravdu hodně.

      Jak jsem tak šel podél řeky, zaregistroval jsem u protějšího břehu spadlý kmen rovnoběžně s břehem, podél kterého proud vymlel pod břehem hlubší místo. Prohlubeň jsem pečlivě prochytal a výsledkem byl malý duhák, potočák 28 cm a na horním konci této protáhlé tůně i bachratý siven 28cm, kterému z tlamy trčela ulovená vranka. Zatímco hlava a část trupu již byly hodně natráveny, ocas si zachoval původní zbarvení, téměř jakoby vranka byla ještě živá. Přesto ještě siven skočil po mém 4 cm zavalitém wobleru. Šel jsem proti proudu, ale než jsem došel k tůním na horním konci MP revíru pod ústím Lhoteckého potoka, byla již téměř tma a nic už mi nezabralo. Naštěstí jsem chytl autobus, který jede jen jednou za hodinu a doma byl krátce po půl jedenácté.

      V úterý kolem šesté odpoledne, po návratu z rodinného výletu, kdy už byly patrné jasné příznaky blížící se bouřky, jsem ženu ukecal a ta mě hodila autem na hranici MP a P revíru, kde jsem den předtím zakončil rybolov. Hned v proudech pod kaskádou tůní jsem chytil asi 6 malých potočáků. Pak přišla průtrž mračen a ryby přestali brát. V jindy tutovém místě v tůních u ústí potoka ani záběr. Až po dešti, kdy se řeka začala kalit, jsem zapřáhl asi 600 m pod tůněmi pstruha přes 30 cm, ale vypnul se mi. Navíc začalo opět pršet a tak jsem šel pěšky v dešti zpátky do Trutnova, protože autobus nejel.

      Do rána se řeka zakalila do červena a tak jsme s tátou čekali, kdy se začne čistit. Kolem třetí odpoledne už se zákal snížil natolik, že jsme s tátou rychle sbalili cajk a šli na ně. Já šel zase nad ekonomku a táta k náhonu v Šestidomí. Hned v první tůni jsem pouštěl asi 28ku a o pár metrů níže jsem chytil letos svého největšího potočáka 37 cm. Předváděl psí kusy, ale nepomohlo mu, ani když skákal z vody, točil se na hladině a prudce směřoval ke mně ve snaze uvolnit kontakt s prutem. U břehu se sice vypnul, ale jak jsem po něm skočil, smekly se mi nohy a já sklouzl zadkem do vody tak, že jsem nechtěně tomu pstružímu toreadorovi nohama zahradil cestu zpět a tělem ho přitiskl ke břehu. Kapalo ze mě jak z hastrmana, ale já byl navýsost spokojen. O tůň výš jsem pak zdolal 36ku, tentokrát se to obešlo bez dramatické koncovky, a pod mostem u nádraží 32ku. Pouštěl jsem vše, co nemělo alespoň 30 cm. V pláních nad mostem jsem pak chtil ještě 33 cm potočáka a zakončil úspěšný lov. Šel jsem za tátou k depu ČSD, který už měl taky odchytáno. Zrovna, když jsem ho našel, zapisoval pstruha 36 cm z tůně u depa. Měl ještě 30ku a dvě 29ky. Opět se potvrdilo, že pokud se po horkých dnech s nízkou čistou vodou řeka dešti zakalí a pak se začne čistit, je ten správný čas na větší opatrné pstruhy a právě tehdy se uloví nejeden trofejní pstruh.

      Zato ve čtvrtek ráno se ochladilo a pstruzi moc nešli. Tentokrát jsem chytal výše, od splavu u depa, a šel proti proudu po původním řečišti, které při nízkém stavu vody trpí nedostatkem vody, jejíž většina jde náhonem na turbínu. Pouštěl jsem dvě 28ky a odměnou mi byl pstruh 35 cm z Dolního Starého města nad železničním viaduktem. Zabral v místě, kde je jeden říční břeh tvořen starou regulací z velkých pískovcových kvádrů, z nichž některé jsou vyvalené do řeky a řeka je zde relativně hluboká. Voblera měl až v žaberních obloucích a tak ani moc nebojoval. O kousek víš jsem vylezl na břeh a vrátil se o pár set metrů níže do náhonu. V náhonu se mi ohnal po vobleru asi třicátník, ale minul voblera a znova už nezaútočil. Tlačil mě čas, protože jsem měl domluvený rodinný výlet do Ratibořic a tak jsem spěchal domů.

      Po prohlídce zámku v Ratibořicích jsme šli všichni přes zámecký park k mlýnu a dále k starému Bělidlu. Samozřejmě jsme se zastavili ještě u Viktorčina splavu, kde je již několik let zakázán rybolov 50 m pod a nad splavem. Kdysi coby rybářský elév jsem zde nachytal spousty plotic, sem tam nějakého tlouště, okouna nebo pěkného duháka, a i pár štik, které se tu kvůli dostatku potravy a úkrytům v hlubině pod splavem zdržovaly. Jen tak ze srandy jsme s tátou začali házet pod splav kousky sušenek, když tu cosi jeden kousek sebralo. Přeli jsme se, jestli jsou to plotice nebo tloušti a hodili do vody dalších pár kousků. Během několika minut najelo na místo celé hejno ryb, které vytvořily pod hladinou černé kolo z rybých těl o průměru asi 80 cm. Podle zlatavého zbarvení a červených ploutví to byli tloušti. Po návratu z výletu jsem šel ještě asi na hodinu na Úpu, ale chytil jsem nad mostem u nádraží jen jednoho potočáka 29 cm. Byl pěkně zmasilý a téměř černý, jakých se na řece s pískovcovým podkladem moc nechytí.

      V pátek jsem na ryby nešel, protože jsme s rodinou vyrazili do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, a kromě spousty chlupaté a opeřené havěti stranou nezůstaly ani ryby. Nejprve jsme se pobavili krmením koi kaprů, zlatých jesenů a línů v bazénku s lekníny. Rybky braly kousky chleba skoro z ruky a co nedopadlo do vody, hned posbíral drzý vrabec, který chytal chleba ještě ve vzduchu nebo z leknínových listů, po kterých bravurně přeběhával. Další pastvou pro oko rybáře je vodní pavilón, zvláště průřez tropickou řekou, kde mě kromě 60 cm plodožravých piraň, stříbrných arowan a obřích čichavců zaujaly jihoameričtí sumci anténovci. 80cm anténovci tygří a červenoocasí jsou opravdu pěkné ryby. Pokud máte možnost se do Dvora podívat, rozhodně si podívanou na lovné ryby jižní Ameriky nenechte ujít. Pokud nevíte, jak anténovech vypadá, přečtěte si článek pana Františka Vévody v Českém rybáři č. 2 - 4/99 Bolívie - Rio Beni, kde je anténovec tygří popsán pod jménem Pintado a anténovec červenoocasý zase připomíná Vagre. V článku je i obrázek plodožravé piraně.

      Ještě před odjezdem do ZOO mi v pátek volal člen MRKu David Kadečka z Jaroměře, jestli bych s ním nezajel na pstruhy a neprovedl ho trochu po Upě v Trutnově. Slovo dalo slovo a tak jsem ho čekal v sobotu v šest hodin na křižovatce u vjezdu do Trutnova. Přijel ve čtvrt na sedm a já ho navedl k vlakovému nádraží, kde zaparkoval. Voda v řece byla po deštích v Krkonoších zvednutá a zbarvená do žlutohněda výluhem z horských rašelinišť. Vše nasvědčovalo dobrému lovu. Šli jsme přímo pod most, kde jsem na druhý nához chytil potočáka asi 30 cm. David pak prochytával tůně pod mostem a pod jízkem níže mostu a já šel proti proudu nad most do plání, kde jsem ale kromě jednoho podmíráka chytil jen jednu asi 30ku a jednoho tak 28cm. V peřejích u autobusáku jsem chytil dalšího asi 30 cm a dva menší pstruhy. Počkal jsem, až mě David dojde a pustil ho před sebe, přičemž jsem chytal z druhé strany. David si taky chytil své pstruhy a jeden asi 35 cm mu spadl. Já pak nad autobusákem chytil ještě jednoho asi 30 cm a jednoho asi 32 cm. Pak jsem dlouho neměl ani záběr, až v tůni u depa jsem chytil nejprve jednoho asi 31 cm a potom ve velké tůni nad řetězovou lávkou celkem pět pstruhů, z toho dva 30tníky.

      Asi v jedenáct jsme přejeli dolů do Poříčí, ...pod mostem jsem zasekl sivena asi 28 cm, ale pod nohama se mi sklepal... protože David chtěl zkusit i úsek vhodný k muškaření, ale nakonec jsme oba vláčeli. Chytali jsme pod gumovým jezem nad poříčskou elektrárnou (viz. foto, jak vláčím), kde jsem pod mostem zasekl sivena asi 28 cm, ale pod nohama se mi sklepal, pod jezem pak jsem chytil jednoho potočáka asi 33 cm a dva mezi 28 - 30 cm, k tomu dva podmíráky. David si taky chytil pár pstruhů, jednoho sivena a spadl mu při výskoku potočák tak dobře 37 cm. Jeho rapalka husky jerk 6 cm v barvě střevle má totiž ještě menší trojháček než moje 4 cm salmo v barvě Gold, které jsem používal přes celou dovolenou. Pouze jednoho pstruha jsem chytil na stejný model v barvě black tiger. Šel jsem ještě pod most do proudů, ale jindy skvělé místo na duháky zklamalo, neměl jsem ani záběr. V jednu hodinu jsme to zabalili a David jel domů do Jaroměře. Myslím, že se mu řeka líbila a zachytal si. Já tedy určitě. Taky mě vyfotil digitálním foťákem, jak vláčím v úseku pod gumovým jezem v Poříčí. Výsledek je zařazen v tomto příspěvku. Za poslané fotky mu tímto moc děkuji.

      Snad čas a manželka dovolí a na pstruhy se do Trutnova ještě před koncem sezóny vypravím.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.