Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      24.6. - 26.6. 1999:

      ORLÍK'99

      Jako každý rok, i letos jsme se s partou zarytých rybářů dohodli a spolu s dětmi z rybářského kroužku v Jablonném v Podještědí jsme vyrazili na týdenní "rybí safari", tentokráte na ÚN Orlík. Volba padla na tuto nádrž proto, že zde platí krajové povolenky a děti většinou jiné nemají a my jim chtěli dopřát velkou vodu. parta zarytých rybářů spolu s dětmi z rybářského kroužku v Jablonném v Podještědí Bohužel již odjezd poznamenal celou výpravu deštěm a chladným počasím, které od 24.6. bylo po celé republice a provázelo nás až do konce, tj. do soboty 26.6. To ale nemohlo zlomit nadšení nejen naše, ale i malých rybářů a odhady úlovků se pohybovaly v desítkách kilo okounů, candátů a sumců. Náš kolega, který vlastní malý náklaďák měl na mobilu stálou pohotovost, aby úlovky průběžně odvážel, protože takový mrazák na velké sumce a candáty ještě nikdo nevyrobil.

      Skutečnost předčila naše očekávání. Přijeli jsme do kempu Velký Vír, kde již bylo vše připraveno, mimochodem mohu doporučit, celé vedení kempu i správce jsou velice pohostinní, milí a ochotní, kemp je v krásné přírodě a k vodě coby kamenem dohodil, vybalili jsme věci a vyrazili na první obhlídku revíru. Písčité pláže u kempu vystřidaly kamenité zátoky a nám bylo jasné, že tady to musí vyjít. Mělo nás trochu varovat, že namísto častého hlučného lovení bolenů, které je zde stálou zvukovou kulisou je slyšet jen vlny a vítr, ale to nic. Hned jsme sebrali většinou vláčecí vercajk a vyrazili, malí kluci samozřejmě taky. Prohazování vody nepřinášelo žádný výsledek, pouze hejna malých ježdíků se snažila lapnout nástrahu, ale velikost háčku jim to nedovolovala. Pak přišel první a velice razantní záběr a měl jsem ho já, při výměně woblera jsem uklouzl a samozřejmě si zarazil dva háčky z trojháčku do ruky. Fernetová narkóza nepomohla, protože háčky byly hodně hluboko, nic naplat museli jsme do Písku do nemocnice. Celou dobu jsem woblera z ruky nepustil a po krátkém zákroku, který jsem snášel hrdinsky jako Rambo mučení jsme se vrátili zpět. Nezbytná desinfekce následovala spolu s plánováním, jak na ně. Protože jsme s sebou měli 20 kluků, museli jsme se přes den více starat o jejich výživu, takže jsme trávili většinu dne u plotny. Nutno podotknout, že proklamované heslo "Hlad je převlečená žízeň" se klukům moc nelíbilo a my museli přeci jenom vařit.

      Celou dobu bylo chytání na dvě věci. Na houby a na nic. Přes den brali trochu cejni, ale dravce jsme až do čtvrtka pořádně neviděli. Nejlepším úlovkem byl okoun 39 cm, kterého chytil Marek, můj syn (asi nevlastní, protože na rozdíl ode mne ryby chytá, zatímco mně neberou) a pstruh 32 cm (kde se vzal na přehradě?), kterého chytil Péťa na třpytku. My dospělí jsme zachraňovali čest díky Frantovi a Honzovi... My dospělí jsme zachraňovali čest díky Frantovi a Honzovi, kteří nachytali alespoň pár cejnů ve volných chvílích mimo vaření. Ve středu se to začalo lámat a já jsem konečně chytil svou první rybu. Byl to okoun cca 8 cm chycený na třpytku Shakespeare č. 4, což zcela jasně popírá jakékoli rčení o tom, že čím větší nástraha, tím větší ryba. Opak je pravdou.

      Ve čtvrtek se konečně trochu začalo otáčet počasí a vrátili se i ryby, tedy především boleni, kteří se při pobřeží začali ukazovat. Milan, kolega, jednoho ustreamroval, ale u břehu se mu utrhl. Dál jsme chytali cejny, ale candáta jsme nikdo přes veškerou snahu (chodili jsme na ryby prakticky po celou dobu, důsledně od 4 do 24) nechytil. Při vyjížďce jsme v jedné zátoce viděli lovit sumce, což byla podívaná za všechny peníze, protože to byl kus okolo 150 - 180 cm, ale neměli jsme se jak tam dostat, takže jsme zůstali při starém. Přestože ryby nebraly, a ani tam snad nebyly, bylo to krásné. Kluci byli nadšení, chytali každou volnou chvilku a my dospělí (fyzicky, nikoli duševně) jsme si odpočinuli od každodenní práce, manželek, atd. nejlíp jak to jde a to u prutů. při konečném účtování jsme zjistili, že se chytlo pár okounů, pár cejnů, dost plotic a hodně krásných chvil a stím jsme také odjeli, protože není všem dnům konec a my se napřesrok vrátíme a dáme jim to sežrat !

      Co řící závěrem? Snad jen pár postřehů. Poznali jsme dost nových kolegů, se kterými jsme se sbratřili (neštěstí utužuje přátelství a ryby skutečně nebraly), našli jsme při svých výpravách hodně pytlaček, nalíčených především na sumce a zjistili jsme, že řadoví rybáři, kterých je většina, jsou stále slušní, mají se navzájem rádi a i když ryby neberou, dovedou se usmát, poradit a dělat si z toho srandu, což všechno umocňuje krásnou atmosféru rybolovu.

      P.S. Na orlík jedu na dovolenou od 7.8.99 a to se teprve uvidí!

      Přéma

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.