Sportovní rybaření - Sport Fishing
Z rybářova deníku ...
Z rybářova deníku
      Z rybářova deníku - OBSAH

      5. - 7. srpna 1999:

      Srpnoví pstruzi,
      aneb jak si udělat čas na práci i ryby.

      V úterý jsem si vybojoval 3 dny dovolené a tak od středy jsem byl na maltě. Ve středu jsem lítal s kolečkama betonu u kolegyně z práce na baráku a na noc jel k rodičům do Trauče, protože potřebovali pomoci na chalupě ve Rtyni s otloukáním omítek a rozbíjením a vyvážením staré podlahy. Přijel jsem ve čtvrtek ráno a vystoupil z vlaku hned ve Rtyni cestou z Jaroměře. Do půl šesté jsem makal na chalupě a po příjezdu ze Rtyně do Trutnova šel hned z nádraží k Úpě.

      Začal jsem ve svém úseku nad ekonomkou, ale řeka byla plná odrůstajících ročků, kteří brali na černého woblerka jak vsteklí. Pstruhů do 23 cm jsem nachytal nepočítaně, ale jen jednoho asi 26. Takže jsem se po dvou hodinách vrátil bez úlovku.

      Druhý den hned v šest ráno jsem byl ve stejném místě zase. Tentokrát malí pstruzi brali méně a konečně došla řada i na berné ryby. V proudu pod kamenným mostem u nádraží jsem chytil na černé salmo jednoho třicátníka, v pláni nad mostem 28 cm, pod řetězovou lávkou 29 cm a konečně v tůni pod výtokem náhonu do řeky u DEPA opět 29 cm. A to mi ještě spadl pstruh minimálně 33 cm v úseku u autobusového nádraží.

      Přímo od vody jsem šel na nádraží a jel makat na chalupu. Večer jsem toho měl dost a na ryby už nešel. Zato v sobotu ráno jsem zamířill k ekonomce zase a hned v tůni u schodů jsem asi na 3 nához k balvanu uprostřed tůně a po druhém otočení kličky navijáku najednou myslel, že váznu, ale pak se vázka rozjela a po pohrávání si se pstruhem v proudu jsem vítězně podebral jikernačku 32 cm, kterou jsem po změření ještě ve vodě pustil. Jikernačky mají už dost velké jikry a bylo by škoda takové ryby, když na řece je tak skvělý samovýtěr. V proudu, kde jsem den před tím chytil 30cm pstruha, se mi po náhozu k opěrné zdi rozjel za voblerem krásný černý pstruh, který sledoval wobblerka až těsně ke břehu a teprve pak ho rafnul. Prutem jsem ho okamžitě vyhodil na břeh. Tentokrát to byl zmasilý mlíčák 32,5 cm a toho už jsem si vzal.

      Pak jsem byl dlouho bez záběru, určitě i díky obtěžování bandou pankáčů, kteří měli v Trutnově jakýsi festival a bylo jich všude plno. Sprosté nadávky typu "ty čů...., co tady pytlačíš" jsem ignoroval, stejně tak i snahu na mě pod most plivat a házet vajgly. Když jsem přebrodil více proti proudu, abych se dostal z jejich dosahu, napadlo nějakého experta po mně hodit pivní lahví, která mě sice nezasáhla, ale rozbila se o dno, takže si tam někdo klidně může rozříznout nohu nebo broďáku, a to dnes není levná záležitost. Kdybych to udělal já jako rybář a viděl mne porybný, tak mi sebere papíry na dva roky, ale jim nikdo nic neudělá, protože každý policajt se bojí, aby náhodou neporušil jejich práva. Dříve jsem považoval pankáče za neškodné excentriky, ale teď mají u mě utrum. Drobný a cigarety si mohou somrovat jak chtěj, stejně už jim nic nedám.

      Po této mrzuté příhodě jsem se raději přesunul až k velké tůni nad plání u mostu a chytil jednu jikernačku 31 cm, kterou jsem taky pustil. Pak už jsem chytal jen menší pstruhy, i když se mi asi 100 metrů pod řetězovou lávkou ohnal po wobbleru pěkný pstruh přes 35 cm, ale znova už nevzal. Taky v proudech u autobusového nádraží mi pstruh kolem 30ti jel za wobblerem až ke břehu, kde jsem s nástrahou na krátkém vlasci šiboval sem a tam, ale pstruh ne a ne to vzít. Když to pak přeci jen chňapl, v rozčilení jsem mu při záseku vytrhl vobblerka ještě z nedovřené tlamy. Byl jsem už smířen s tím, že budu mít jen jednoho pstruha, ale když jsem končil pod splavem u DEPA, na 4 cm salmo v zlaté barvě s hlubokopotápivou lopatkou (Hornet SDL) jsem nejprve chytil pstruha kolem míry a pak opět tmavého mlíčáka, tentokrát 29 cm.

      Při této vycházce jsem ale dospěl k zajímavému zjištění. Když jsem vyprošťoval trojháček z tlamky té 32 cm jikernačky, ulomil jsem jeden háček a dále chytal na dvojháček. Domníval jsem se, že pstruzi budou z dvojháčku padat, ale to platilo kupodivu jen pro malé pstruhy, kteří se také lehce vyprošťovali při ulovení. Velcí pstruzi drželi na dvojháčku lépe než na trojháčku. Vysvětluji si to nemožností vypáčit si trojháček o třetí hrot z tlamky při točení v proudu, což je obvyklá úniková taktika větších pstruhů, která bývá, bohužel, často úspěšná.

      Po denní práci na chalupě jsem cestou ze Rtyně uskutečnil výsadek už v Bohuslavicích a šel na MP revír Úpa 4. Nejprve jsem přímo pod splavem chytil jednoho podměrečného pstruha a pak na výše zmiňované 4 cm zlaté Salmo mi spadl potočák tak kolem 30 cm. Poté už jsem neměl pod splavem záběr a tak jsem se vydal do mělkého proudného úseku nad jez, který se táhne několik km až pod ústí lhoteckého potoka, kde jsou zase pěkné tůně a hluboké proudy. Šel jsem po cestě kolem vody a prochytával jen místa, kde jinak mělké a proudné úseky byly přerušeny hlubším proudem u břehu, padlým stromem, balvany v řecea podobně. V takových místech jsem zpravidla ryby chytil, ale bohužel jen malé potočáky a jednoho malého sivena. V jednom místě, kde v řece leží padlý strom a při minulé návštěvě tohoto místa jsem tu přelstil duháka, sivena a potočáka, zpočátku nic nenasvědčovalo, že bych tu mohl ještě něco většího chytit. Sice jsem chytil 3 potočáky, ale největší měl něco přes 20 cm. Pak přišel opět záběr a zdálo se, že i toto bude ryba kolem 20 cm, ale ta prudce změnila směr a z poklidného zdolávání po proudu se náhle stala taková menší kovbojka. Ryba se otočila hlavou proti proudu a její úniky do strany ohnuly můj jemný grafiťáček do povážlivého oblouku. Teď už jsem věděl, že je to krásný tmavý siven v pestrém svatebním šatě blížícího se podzimu a do 35 cm mu moc nechybí. Rybu nešlo navézt do klidné vody, protože všude byl poměrně silný proud. Navíc siven otevřel tlamu a kladl tak proudu maximální možný odpor. Bylo otázkou času, kdy dvojháček, který tentokrát nebyl zaseknutý v tvrdé spodní čelisti, ale v jazyku ryby, povolí a proud rybu z nástrahy spláchne. Ještě na chvíli se zdálo, že bych nad pestrým bohatýrem proudné řeky mohl vyhrát, protože jsem ho přeci jen dostal asi metr pod sebe, ale když už jsem natahoval ruku s podběrákem a druhou rukou ještě zvýšil tah ryby proti proudu, ryba opět zatřepala hlavou a proud ji odnesl do bezpečí řeky. Takových sivenů už na řece moc nezbylo, a tak je možná dobře, že osud rozhodl v jeho prospěch.

      Šel jsem dál proti proudu, ale rychle se šeřilo a pstruzi přestali brát. Když jsem dorazil k tůním u hranice P revíru, bylo již skoro tma a já neměl jediný záběr. Navíc se mi zlomilo perko překlápěče a ten se často samovolně odklápěl a chytání stálo za starou bačkoru. Proto jsem už v neděli na ryby nešel a v poledne vyrazil směr Ostrava.

      Ještě bych se chtěl zmínit o jedné smutné události, která mě ještě dnes pořádně naštve a bezmocí by se mi chtělo brečet. To bylo tak. Ve čtvrtek cestou z ryb jsem se večer stavil u bráchy. Ten se potutelně usmíval a vedl mě k mražáku. "Pojd, to budeš valit bulvy" řekl, vytáhl z mražáku pstruha a já opravdu valil oči. Pstruh měl 47 cm a takového jsem už na Úpě nechytil asi 6 let. Jel prý podle náhonu v Dolním Starém Městě a najednou si všiml, že náhon je bez vody a v něm mrtvé mřenky, vranky a malí pstruzi. Ty velké už asi někdo vysbíral. Pak ale přece jen slyšel, jak se ve staré keramické trubce v malé tůňce něco plácá a to byl ten pstruh. Prý už byl napůl oschlý a otlučený. Tak ho vzal. Majitele elektrárny nenapadlo nic chytřejšího, než bez upozornění MO vypustit náhon, protože v řece šlo tak málo vody, že by nerozjel turbínu. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by se ozval, a na tohle bezprecedentní porušení zákona o vodách, o rybářství, o ochraně životního prostředí a na ochranu zvířat proti týrání upozornil. Já se to dozvěděl až s odstupem jednoho týdne a to už těžko můžete shánět svědky a hnát majitele elektrárny k odpovědnosti. Bůh ví, o kolik ryb tak rybáři přišli. Pokud byste byli něčeho podobného svědkem, okamžitě volejte policii jako svědky, zdokumentujte stav (videokamera, fotografie) a oznamte vše na příslušný referát životního prostředí a MO, které revír patří. Každá vodní elektrárna jakožto vodní dílo má stanoven manipulační a provozní řád a ten musí dodržovat. Navíc rybářský svaz je ze zákona neopomenutelný účastník vodoprávního řízení a bez předchozího upozornění na nutnost ryby slovit nelze svévolně něco vypustit. Snad se aspoň někteří pstruzi zachránili a odešli s vodou.

      Pepa

Chceš-li deník doplnit o své vlastní rybářské zážitky, piš, faxuj nebo mejluj! Fotky nejsou na škodu!

OBSAH DENÍKU

FishNET © 1999 PISCIA s.r.o.